PŘIVOLÁNÍ - ŠTĚNĚ 

Je nepřeberná spousta rad, receptů, způsobů a metod jak naučit pejska, aby přiběhl k psovodovi na zavolání. Pokusím se udělat trochu pořádek v postupech: 

ŠTĚNĚ učíme přivolání od prvního dne, co ho máme doma. Není potřeba k tomuto úkonu hned přidávat slovní povel „pojď sem“ a už vůbec nedoporučuju „ke mně“. Povel „ke mně“ je povelem podle zkušebních řádů, a když si ho na začátku zkazíme, těžko ho budeme napravovat. Krom toho by měl být proveden velmi přesně a rychle, což u štěňátka zatím nedosáhneme (ani dosahovat nechceme). Cílem přivolání u štěněte je ABY PŘIŠLO (a nechalo na sebe sáhnout) !! …a vlastně je celkem zbytečné vyřvávat na štěně jakýkoliv povel, protože štěně rozumí naší řeči těla lépe, než si my lidé dokážeme představit. Takže zprvu budeme používat pro pejska přirozenou řeč těla (ústa zůstanou zamčená), tak naučíme pejska požadované chování (z čehož se můžeme klidně i hlasitě radovat) a teprve na závěr pejskovi podsuneme nějaký slovní povel. Trénink je potřeba správně načasovat. Při nácviku se nepokoušíme volat štěně od něčeho zajímavého. Tedy nebudeme štěně lákat ani volat ani mu řečí těla dávat najevo, že má přijít, když si hraje s jiným pejskem nebo s jiným člověkem, nebo něco papá nebo čichá. Počkáme až na okamžik, kdy se na nás štěně koukne a to využijeme k cviku. Také je důležité, abychom v začátku nebyli příliš daleko. Stačí začít na jednom metru (podle velikosti a temperamentu štěněte). Cvičit můžeme doma i venku. Jenom je třeba počítat s tím, že venku je víc zajímavých věcí, takže to bude složitější s načasováním i vzdáleností. Když stojíme proti pejskovi, znamená to řečí těla, že jsme PROTI. Tedy i proti tomu, aby se pejsek přiblížil. Abychom pejskovi ukázali, že se má přiblížit, otočíme se k němu bokem, posadíme se na bobek nebo klekneme na kolena (co nejblíže výšce našeho pejska) a skloníme hlavu, tím pejskovi rozhodně říkáme, že mu neublížíme a jeho to láká k nám přijít a olíznout nám tvář, jako by to udělal mamině nebo staršímu kamarádovi. Proto se k nám štěně obvykle přirozeně vydá, olízne nám tvář a rty (jestli to není naprosto proti vašemu přesvědčení, dopřávejte to svým pejskům), je to od pejska velmi zdvořilý pozdrav a my mu tím, že ho necháme, dáváme také zdvořile najevo, že je nám milý. V ten okamžik můžeme pejskovi dát drobný pamlsek, jestliže je pro něj pamlsek odměnou (pokud pamlsek pejsek nesní, hledejte jiný druh pamlsků nebo jiný druh odměn viz článek „odměna“). Velkou odměnou je pro štěně v takové situaci obvykle to, že si k němu lehneme na zem a chvíli se mazlíme a laškujeme. Potom se postavíme a poodejdeme a chování můžeme zopakovat. S každým dalším opakováním bude pravděpodobně přiběhnutí štěněte rychlejší a veselejší. Takovou „hru“ opakujeme do chvíle, kdy bude štěně těsně před vrcholem štěstí. Pozor!! Velkou chybou bývá, že neodhadneme vrchol radosti a pracujeme déle.. až začne být chování horší, nepozorné, pomalé nebo pomine uplně. Takže raději skončíme dříve, než později. Na začátku stačí klidně 2 nebo 3 úspěšné pokusy.. časem můžeme zvýšit na 5 nebo více. Je to velmi individuální, podle povahy a schopností každého pejska. Jak se přibíhání pejska stává víc a víc předvídatelné, můžeme nenápadně pejskovi podsouvat povel. To se dělá tak, že když už vidíme, že se štěně rozeběhlo naším směrem, tak maximálně mile a celkem tiše zavoláme „Pejsku (samozřejmě budeme volat jménem) pocem“. Nebuďte zbytečně hluční. V žádném případě přísní. Měla by to být milá výzva. A hlavně povel vkládáme vlastně ve chvíli, když už je téměř jisté, že k nám štěně opravdu běží a doběhne. Potom zase přijde pamlsek, kratičké pomazlení (pozor, při pomazlení nesmíme štěně nijak omezovat v pohybu, držet kolem krku apod.). V žádném případě přiběhnuvší štěně nenutíme k sedání, lehání a ani ho nechytáme a nedržíme. Necháme ho klidně zase odběhnout. Takže celé cvičení je vlastně hra na olíznutí tváře. Od tohoto rituálku můžeme časem začít pomalu upouštět a postupem času si vystačíme jenom se sednutím na bobku, později se stáním bokem. Stání proti pejskovi bych zatím nezkoušela. Postupně budeme dlouhodobě zvyšovat nároky. Tedy už si nebudeme sedat na bobek, budeme dávat povel hned jakmile s námi štěně naváže kontakt (stačí, když se z dálky podívá kde jsme), budeme trénovat v prostředí s více rušivými vlivy (na zahradě, mezi domy, v parku, na louce, s pejskem vzdáleným 50 metrů.. 20 metrů, 5 metrů. Dostaneme se až do situace, kdy štěně zavoláme (stále stejně milým povelem „Pejsku (jméno) poceeem“ i ze hry s jinými pejsky. Pozor, zde je načasování velmi důležité!! Počkáme, až hra nebude tak aktivní nebo na chvíli, kdy se štěnda oddělí a půjdou si po svém. A hlavně svoje štěně nebudeme chytat, jenom krátce odměníme a hned pošleme štěně, aby si šlo dále hrát. Je také třeba, aby štěně bylo v „ovladatelné vzdálenosti“. Čím je od nás dále, tím méně se mu na přivolání (obzvlášť ze psí hry) bude chtít přiběhnout. Může se stát, že nás opravdu nebude vůbec vnímat. Takže v takovém případě neopakujeme zbytečně povel, ale přiblížíme se nenápadně k našemu pejskovi do té „ovladatelné vzdálenosti“ a teprve zkusíme zopakovat. V nouzi (nebo když chceme zrychlit provedení cviku) můžeme využít triku s útěkem. Budeme tedy předstírat, že běžíme od štěněte pryč. Ono se celé vyděsí a bude pádit za námi. My zastavíme a jak už máme naučené, otočíme se bokem … a hlavně odměníme. Nezapomínejte sledovat, jestli to co si myslíme, je opravdu odměnou i pro pejska. Ke cvičení všech cviků si vytvoříme tabulku. Tabulka není zbytečnost!!! Je to náš pomocník, který nás bude brzdit, kontrolovat a připomínat. Obzvlášť počet pokusů a počet úspěšných pokusů je velmi důležitý. Protože na další úroveň postoupíme jedině tehdy, když máme nejméně 80% úspěšně splněných pokusů!!! Také se s tvorbou tabulky naučíme plánovat jednotlivé kroky, abychom se ubránili zmatenému přeskakování obtížnosti. Pokud i přes dobré naplánování bude cvičení „drhnout“, můžeme ten konkrétní krok rozdělit na menší. Vzor tabulky:  

Občas můžeme přidat intenzivní výcvik přivolání s téměř jistým výkonem: Pomocníkovi (osobě, kterou štěně nezná nebo k ní nemá žádný vztah) dáme držet štěně na vodítku (couračce nebo jenom za obojek). Štěndu ukážeme odměnu, ale vydáme se i s odměnou směrem od štěňátka. To zůstává v držení pomocníka. Můžeme štěně ještě provokovat tím, že na něj budeme všelijak volat (NE POVEL), aby za námi chtělo, ale nemohlo, protože ho pomocník stále drží. (Neříkejte pejskovi povel „zůstaň“ !!!). Utečeme štěněti zprvu třeba 5 metrů nebo 10 metrů, s postupem času klidně i dál. Potom se zastavíme, otočíme bokem a zavoláme štěněti již známý povel „Pejsku poceeem“. V tu chvíli pomocník štěně pustí a ono se řítí jako tornádo pro odměnu a pomazlení. Je to přirozené a téměř vždy dobře a rychle provedené přivolání. Pomocník na štěně nemluví, jenom drží a pustí na váš povel. Neopakujte cvičení zbytečně dlouho. Mějte stále na paměti, že musíte přestat v nejlepším. Obvykle stačí pár minut (třeba 2 – 5 minut) podle povahy, temperamentu a fyzické zdatnosti pejska. Aby si nás štěně v zajímavém prostředí louky nebo lesa nebo v přítomnosti jiných pejsků vůbec všímalo, hrajeme se štěndem často hru na schovávanou. Ve chvíli, kdy nás štěně nesleduje, schováme se do nejbližší schovky (za strom, keř, za terenní nerovnost…). Pokud jsme v tu chvíli jenom my a štěně, tak nás štěně začne velmi brzy hledat. Nemusíme ho volat. Pokud je prostředí bezpečné, sledujeme opatrně škvírkou naše štěně, jak vymýšlí a hledá, až nás najde. Z toho máme nejbláznivější radost na světě!! Kterou následuje super odměna. Když je kolem kolektiv lidí a pejsků, předem domluvíme plán, že ihned po našem schování si ostatní majitelé vezmou svoje pejsky k sobě a našemu štěněti dají všichni jasně najevo, že o něj nestojí (případně si i sednou do svých aut a zavřou se tam i s pejsky). To proto, aby našemu štěndu co nejdříve došlo, že mu vlastně scházípáníček :-D. Na štěně v této hře nevoláme (vybíráme bezpečné prostředí). Využíváme tak vrozenou vlastnost pejsků, sdružovat se ve smečkách. Žádné štěně nechce být samo. Proto nás bude následovat a hledat. Tuto hru hrajte tak často, jak to je možné. Tím víc si nás bude pejsek hlídat a my nebudeme muset hlídat jeho. Časem bude obtížné se mu nepozorovaně schovat :-D. Tato hra bude nejlépe fungovat v novém prostředí. Tedy v takovém, které pejsek nezná a necítí se v něm jistý. Na procházkách na volno (ať sami nebo v partě páníčků a štěňat) využijeme každou příležitost, kdy k nám štěně samo od sebe přiběhne. OKAMŽITĚ odměníme. Znovu nepoužíváme žádný povel. Stačí, když budeme našeho pejska stále pozorně sledovat a využijeme jeho přiběhnutí k upevnění a zvýšení četnosti právě dobrou odměnou. Zezačátku (a to celkem dlouho) odměňujeme každé přiběhnutí k nám. I přiběhnutí mimoděk. Není nutné, aby pejsek koukal do našich očí.. k tomu se jistě dopracujeme, ale abychom dosáhli přesnosti a rychlosti, je třeba, aby k nám pejsek opravdu přibíhal rád. Nikdy ho po přiběhnutí netrestáme, a to ani „nevědomými tresty“ .. což může být i přehlížení (mluvit s kamarádem a přehlédnout přiběhnuvší štěně je trestuhodné!!!). Dopřávat štěněti psí kolektiv a psí hry je dnes již prakticky neodmyslitelné. Protože všichni vidíme, že pejsek je po psích hrách šťastný, fyzicky i psychicky unavený. Učí se psí řeč těla, učí se komunikovat s menšími, většími, staršími i mladšími pejsky. Čím méně jsou pro něj pejskové vzácní, tím méně má tendence za nimi příležitostně utíkat. Z téhož důvodu bychom měli štěněti co nejdříve a co nejvíce dopřát i kontakt s jinými druhy zvířat.. ale také ho seznámit s různými druhy prostředí, dopravních prostředků, komunitami lidí (dětí, starých lidí, hlučných skupinek, sportovců, cyklistů, lidí uniformovaných apod.) Při těchto setkáních našeho štěněte s okolním světem vždycky dbáme na jeho bezpečí !!! Dobře hodnotíme předem (a neriskujeme ani maličko), jestli mu jiný pes neublíží, jestli ho lidé nevyděsí, jestli ho prostředí nevyleká apod.

kontakt: Marcela Wichlasová, mob: +420 604 701 313, tel: +420 412 553 168, e-mail: pejskowe@seznam.cz, IČ: 61560502

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.