Koupila jsem si štěně AST a jako uvědomělý pejskař vyhledala partu super lidí a jejich psy.V přesvědčení,že vše umím a znám a nemám se už co učit jsem vyrazila.Chtěla jsem jít jen párkrát,aby se Janek okoukal se psy a nebyl agresor až vyroste.
Jednu podzimní neděli jsem vyrazila a vypustila ho mezi ostatní dobře naladěné divochy. A od té doby už se to se mnou veze.
První výtka: kde máte pamlsky! To má ten psík pracovat zadarmo?
Druhá výtka:štěně se nezvedá!
Třetí výtka: kde má štěně kabátek?!
Poslední zdrcující zpráva,že můj drahoušek bude číslo a dravej tvrďák.
No a teď babo raď!
Mám popel na hlavě a zjišťuji,že mému Jankovi možná stačí těch pár lekcí,ale já mám rozhodně co dohánět.
Proto týden co týden frčíme na louku,Janek za svými kamarády a já si osvojovat nové,pokrokové metody jak vychovávat šťastného psa.
Uznávám,že se doba změnila a já se snažím poslouchat jak Marcelka překládá z lidské řeči do té psí. Pomalu začínám měnit své zásady.
Tak například:
Janek už nepracuje zadarmo,dostává pamlsky i když nás Marcelka nevidí.
No a možná vyměknu tak,že mu vlastnoručně upletu svetr a potom mu ho proti svému přesvědčení sama obléknu.
A pak ze mě bude napravený pejskař! Marcel díky za tvé pevné vedení. Kamila.