10. ANO! pozitivnímu tréninku

12.11.2013 20:42

zdroj: http://www.bestmudi.estranky.cz

tyto stránky pro nás našla Ivanka - panička Tarinky. 

Protože je to opravdu velmi dobře srozumitelné, dovoluji si použít texty zde pro Vás.

 

Když jsem před pár lety začala pracovat s klikrem, kdekdo na mne koukal jako na blázna. Lidé nechápali, na co prý mi to je a jak si tím při výcviku pomůžu. Moje argumentace byla nepřesvědčivá a výsledky jsme v té době ještě žádné neměli. Není divu - do klikr tréninku mě zasvětila vynikající švédská trenérka a psovodka Maria Venhammar, se kterou jsem měla možnost strávit bohužel jen několik dní. Jenže vidět ji pracovat se svými psy, vidět nasazení psa, rychlost a přesnost provedení požadovaných cviků a neutuchající touhu pořád něco dělat byly uchvacující a já věděla, že tohle je správná cesta. Jenže Maria žije víc jak 2000 km daleko, přes e-mail se trénovat moc nedá a v té době byl klikr-trénink v ČR naprosto v plenkách.

A tak nezbývalo než zalovit v zahraniční literatuře, na internetu a začít sbírat zkušenosti vlastním tréninkem. Začátky nebyly jednoduché, během tréninku vyvstávalo vždy množství otázek a zdánlivě neřešitelných problémů. Postupně však přicházely odpovědi, problémy se staly řešitelnými a nebo přestaly být problémy. Přestože je stále nad čím přemýšlet, s každým novým cvikem a s každým dalším psem či psovodem je to jednodušší.

My lidé - a já nejsem žádná výjimka - máme sklony mnohé věci příliš komplikovat a na danou problematiku nahlížet složitějším způsobem. Jenže staré přísloví praví "V jednoduchosti je krása", a to platí o klikr-tréninku dvojnásob.

Hlavním principem práce s klikrem není "kliknu vždycky, když pes něco dělá dobře, a hned ho odměním". To nejdůležitější je připravit psovi takové podmínky, aby byl sám a bez naší pomoci schopen splnit, případně naznačit, požadované chování. Klikr tedy není základem klikr-tréninku, jak si myslí mnozí lidé, jenž klikají pořád a za všechno. Klikr je pouze prostředník, označující psovi, co vlastně po něm zrovna požadujeme. Díky klikru můžeme dát psovi v pravý moment najevo, za jaké chování bude odměněn, čímž docílíme toho, že dané chování začne opakovat a nabízet sám. A naopak - neklikneme-li, pes ví, že mu z toho nic "nekápne" a už nebude toto chování nabízet.

Rozhodnete-li se pro práci s klikrem, je třeba se naladit na pozitivní vlnu a oprostit od zaběhaných zvyklostí a postupů. Je třeba odměňovat správné pokusy a provedení a ignorovat či opravovat ty špatné, v žádném případě je netrestat nebo nespokojeně komentovat. Zapomeňte na vodítko, stahovací obojky či ohlávky. Nesnažte se psa do požadované pozice dostat silou či škubáním na vodítku. Dejte mu prostor a čas.

Pokud pes nechápe, co po něm chcete, neznamená to, že je hloupý. Jen nemá - z jeho pohledu - dostatek správných informací. Nedaří se vám naučit ho nějaký cvik? Tak práci přerušte, udělejte pár cviků, které má pes rád a za které ho můžete odměnit, a zkuste popřemýšlet, jak to příště zkusit jinak a jednodušeji. Nejčastější chybou totiž bývá, že toho chceme po psovi najednou příliš a při výcviku na něj spěcháme.  

Velkou inspirací mi je Silvia Trkman, dvojnásobná mistryně světa v agility, která používá pozitivní metody již více než 10 let. Dovolte, abych se s vámi podělila o pár rad a tipů, které jsou pro ni při výcviku důležité:

* Odměňovat musíme pořád a stále. Nacvičujeme-li nový prvek, odměňujeme všechny správné pokusy, pokud možno co nejrychleji po jejich splnění a buď v požadované pozici (jedná-li se o jednodušší cvik) a nebo ve směru, ve kterém chceme cvik dále rozvíjet (při nácviku "shapingem", čili postupným tvarováním). Zvládá-li pes daný povel již dobře a spolehlivě, odměňujeme v poměru 2 - 6 - 2. Tzn. z 10 pokusů okamžitě odměníme 2 nejlepší, u 6 průměrných pokusů pokračujeme v dalším cvičení a 2 nejhorší okamžitě opravíme. Tím získává pes neustále zpětnou reakci, co přesně se po něm chce.

* Nezbytná je důslednost a dodržování předevzatých kritérií. Při provádění určitého cviku je třeba vždy odměňovat stejné chování (je-li dobré) a vždy opravovat stejné špatné pokusy. Pokud stejně provedený cvik jednou odměníme a jednou opravíme, nebude pes vědět, co je vlastně dobře. Čím jasnější a srozumitelnější informace pes dostává, tím rychleji a s větším nasazením bude opakovat požadované chování.

* Opakování matka moudrosti. Při nácviku každý prvek opakujeme několikrát za sebou, samozřejmě s průběžným odměňováním. Cviky, které je třeba provádět v tempu, opakujeme v tempu už od začátku. 

Zdá se vám to příliš složité? Na papíře to tak může vypadat, ale ve skutečnosti je takovýto trénink opravdu snadnější než "klasické" metody, a to hlavně pro psa. Máte-li problém s používáním klikru, ale přesto chcete psa učit pozitivní cestou, můžete místo klikání používat určitý slovní signál, např. slovíčko "yes".

Pozitivní trénink dělá psa šťastným a sebevědomým, protože rozumí člověku a ví, co se od něj v dané chvíli očekává, a taky ví, že ho za to čeká odměna. Bez ohledu na to, jakému odvětví kynologie se věnujete, chcete-li spolehlivého parťáka plného nadšení, nebojte se a zkuste to. Opravdu to stojí za to.

kontakt: Marcela Wichlasová, mob: +420 604 701 313, tel: +420 412 553 168, e-mail: pejskowe@seznam.cz, IČ: 61560502