neberte si to osobně

09.10.2013 08:05

NEBERTE SI TO OSOBNĚ, JE TO JEN CHOVÁNÍ


Autor: Svatava Punčochářová Spoluautoři: Rydlová Alžběta Foto: Svatava Punčochářová Rubrika: Etologie koníPočet přečtení: 1468 Počet komentářů: 10 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krátObrázky: 6

 

Pokračujeme s „pozitivkou“. Kromě dovysvětlení některých důležitých zákonitostí pozitivní motivace se dnes podíváme na práci s klikrem a targeting. Pokud máte chuť si zkusit, jak naučit koně nějakému cviku zcela bez nátlaku, čistě prostřednictvím odměn a pozitivní motivace, zde najdete návod.

Minule jsme načali téma „Pozitivní motivace a koně". Protože jde o téma obsáhlé a zajímavé, padlo rozhodnutí ho více rozvést. Jelikož se po absolvování jednoho semináře rozhodně nepovažuji za experta - hlavu pomazanou, prošla jsem mnohé zdroje a spojila síly s majitelkou Ruddyho, která má na svědomí seminář, o kterém jsem psala minule, a se svými koňmi už metodou pozitivní motivace nějakou dobu pracuje. Navážeme právě tam, kde jsme minule skončili.

„Ten prevít mi to dělá schválně!"

Každé chování má svou motivaci a rozhodně není zlomyslně namířeno proti naší osobě. Od tohoto uvažování je potřeba se úplně oprostit, byť je dost časté a „na ráně" - troskotají na něm totiž obvykle snahy o „racionální" výcvik a přicházejí reakce emotivní, o kterých pak obvykle zpětně víme, že je dobré se jich vyvarovat. Ať už se bavíme o jakémkoliv projevu živého organismu, nic se neděje bezúčelně, každý projev má svůj podnět a následek - to mezi tím je „jen" chování.

Chování nechodí samo (ani po horách)
Podnět
 je spouštěč chování: je to signál, po kterém většinou následuje určitý vzorec chování - reakce může být vrozená (pudová), nebo naučená. Mluvíme-li o výcviku zvířat, v ideálním případě bychom měli mít podněty pod kontrolou a po námi vydaném signálu by mělo následovat požadované chování. (Zní to tak jednoduše, že? :-))

jdChování je reakcí na podnět. Jakým způsobem kůň zareaguje na konkrétní podnět je ovlivněno jeho vrozenými reakcemi a zkušenostmi, přičemž rozhodnutí, která reakce v daný moment převáží, je dáno motivací. Motivace je pouze dvojí, pozitivní, kdy kůň chce získat co potřebuje nebo chce (co je mu příjemné), a negativní, kdy se chce zbavit se nebo předejít věcem, které ho ohrožují, děsí nebo obtěžují či namáhají, zkrátka jsou nepříjemné.

Následek je to, co následuje po určitém chování. Podle toho, zda je následek subjektem vnímán jako přínosné, nebo nepřínosné, se pravděpodobnost, že chování se v budoucnosti bude opakovat, buďzvýší, nebo sníží. Velmi jednoduché, ale POZOR - zvíře může mít o výsledku této rovnice naprosto jiné mínění než my, takže se často učí něco úplně jiného, než jsme měli v úmyslu.

U každého chování teoreticky můžeme popsat, co je spouštěčem a co následkem, ale o tom, jaká motivace je v danou chvíli podstatná a proč, bohužel nerozhodujeme my, ale kůň. Stejně jako o tom, co je pozitivní a co negativní motivace. Takže pokud chceme koně nějakým způsobem formovat a něco ho učit, měli bychom si tyto v podstatě jednoduché zákonitosti uvědomit a snažit se jim porozumět. A je jedno, jaký způsob tréninku nebo výchovy zvolíme a čeho chceme dosáhnout, naše úspěšnost je vždy přímo závislá na tom, zda správně chápeme řetězec podnět-chování-následek. „Správně" míněno - stejně, jako náš kůň.

Způsoby, jak koně cokoliv naučit, jsou tedy - půjdeme-li do důsledků - pouze dva: negativní posilování a pozitivní posilování a negativní a pozitivní trest. Zopakujme si pro pořádek definice: Pozitivní posílení - matematické znaménko plus - je přidání něčeho, co zvíře chce, negativní posílení - zde znaménko mínus - znamená odebrání něčeho, co nechce. Posílení zvyšuje četnost chování do budoucnaPozitivní trest je přidání něčeho, co pro zvíře není příjemné, negativní trest naopak odebrání něčeho, co pro ně žádoucí je. Trest četnost chování do budoucna snižuje, ačkoliv jak jsme si již minule pověděli, má značná úskalí. V praxi je asi důsledné používání kterékoliv z těchto metod jen těžko proveditelné a každý výcvik je založen na kombinaci těchto metod, přičemž v běžném výcviku koní většinou převažuje posilování negativní - částečně jistě i proto, že jak koni, tak člověku je tato forma komunikace jaksi přirozenější.

Pozitivní posilování 
Jak jsme si již řekli, jakékoliv chování, které není vrozené, je pravděpodobně podpořeno posilováním, což je univerzální způsob, kterým se jedinec učí. Při pozitivním tréninku koně je potřeba si uvědomit, že v rovnici příčina - chování - důsledek se zvíře učí v opačném pořadí. Ve chvíli, kdy vydáme signál, který kůň nezná (například „zpět"), nestane se nic. Signál se stane příčinou až ve chvíli, kdy zvíře bude chápat, že znamená nějaké chování, a toto chování nám nabídne pouze tehdy, bude-li pro ně motivován (důsledkem). Vždy tedy musíme přemýšlet v první řadě nad motivací. To může být velmi individuální věc, ale zásadní je, že o tom, co je tou správnou motivací, nerozhodujeme my, ale kůň.

syPokud chceme pozitivně posilovat, musíme najít něco, co bude náš subjekt shledávat atraktivním natolik, aby se to snažil aktivně získat. U psa je to vcelku snadné - stačí často i slovní pochvala, pohlazení, hračka nebo pamlsek. Ale například taková kočka s námi pro pouhé pohlazení pravděpodobně příliš aktivně spolupracovat nebude, i když nikdo nepochybuje o tom, že drbání a hlazení mají kočky v oblibě. Pro všeobecně špatnou odpověď na pokusy o negativní upevňování a nátlakový výcvik jsou kočky dokonce často považovány za téměř necvičitelná zvířata. Situace se ale zásadně změní, pokud kočku naučíme reagovat na klikr a cvičíme pomocí pozitivního upevňování a pamlsků: i kočka se najednou stává aktivním studentem a naučí se sedni, lehni, panáčkovat a jiné psí kusy. Zdá se tedy, že pro většinu koček je chutné sousto tou správnou motivací.

Jak je to s koněm? Svého koně znáte nejlépe vy sami a vy tedy musíte určit, co ho motivuje. Podle nejen mých zkušeností mají v tomto koně poněkud blíž spíše ke kočkám než ke psům, i když je jejich odpověď na negativní upevnění pro nás mnohem povzbudivější než ta kočičí. To je pravděpodobně způsobeno i jejich životem ve stádě, kde jsou tyto principy také používány při vyřizování hierarchie. Takže pokud chceme koně přimět, aby se na učebním procesu aktivně podílel a ne ho jen snášel, daleko větší šanci na úspěch budeme mít s oblíbeným pamlskem než s drbáním či vlídným slovem.

Pamlsek, bezpečí, tělesný komfort (pohlazení), apod. jsou tzv. primární posilovače - jsou vrozené a vycházejí ze základních životních potřeb. Existují ještě sekundární posilovače - to je něco, co si jedinec spojí s primárním posílením a tím u něho vyvolá podobně příjemné pocity jako přímo primární posilovač. V lidském světě jsou typickým sekundárním posilovačem peníze (peníze=bezpečí, jídlo, komfort - primární potřeby). Při výcviku zvířat si takové "peníze" musíme "vyrobit" a vytváříme si proto bridge.

Bridge - most mezi chováním a následkem

Bridge (česky přechod či most) je smluvený "YES signal" a znamená dvě zásadní věci:
1/ bylo to (míněno chování) správně, přichází odměna
2/ skončilo to(!)
Řekli jsme si už, že bridgem může být cokoliv - klikr, pochvala, pohlazení, zahození otěže... jednoduše cokoliv, po čem přijde upevňovač. Bridge si ve skutečnosti při každodenní manipulaci a práci s koněm vytváříme záměrně i neúmyslně a například se jím může stát i jezdec opouštějící sedlo, ať už dobrovolně, nebo ne. Aby již existující bridge pracoval pro nás, nejdůležitějším faktorem se stává jeho načasování.

Pokud chceme posílit konkrétní chování, musí odměna přijít přesně v okamžik, kdy chování probíhá. Zpoždění byť o tři vteřiny je naprosto fatální, protože zvíře se v té chvíli už pravděpodobně soustředí na něco jiného a námi požadované chování si s pochvalou či pamlskem vůbec nespojí. Například pokud koně chceme odměnit za správně provedený přeskok, musíme nejprve zastavit a sehnout se k jeho hlavě s kostkou cukru, čímž odměníme otočení hlavy k nám, maximálně ještě tak zastavení, ale na úžasný přeskok v písmeně X už si kůň jistě v ten moment nevzpomene. Řešením tohoto problému je právě bridge, který přijde přesně v okamžik, kdy kůň přeskočil. Mnoho jezdců, aniž by si to uvědomovali, podobný signál používá. Většinou je to nadšený výkřik "Ano, hodný", "Ták", nebo něco podobného, co koni označí chování, za které dostane upevňovač - většinou povolení otěží a na pár minut pauzu (negativní upevňování).

Klikr jako bridge
Většina trenérů suchozemských zvířat, kteří se rozhodli pro metodu pozitivního posilování, používá jako označovací signál cvakání na krabičku s plíškem zvanou klikr a označují svoji metodu jako klikrtrénink. Samozřejmě klikr není jediný možný způsob, jak přesně označit chování. Můžeme použít prakticky cokoliv, i když mechanické zvuky jsou vhodnější díky své neměnnosti. Pokud si jako signál zvolíme nějaké slovo, můžeme narazit na dva problémy: jednak kůň může mít problém s rozdílnou hlasitostí, intonací a zabarvením hlasu (například pokud budete zadýchaní dlouhým klusem, nemusíte signál vyslovit správně, emotivně ovlivněný hlas nebo změněná intonace mohou být pro zvíře také matoucí) a zadruhé si musíte dát velký pozor, abyste vybrané nebo příliš podobné slovo nepoužili náhodou například při konverzaci se stájovým kolegou, protože to by mohlo vést k nedorozuměním mezi vámi a vaším koněm. Takže pokud by vaším signálem bylo slovo "Ano", nesměli byste ho použít během jízdy v žádné jiné konverzaci než té s vaším koněm, protože kůň by na tento signál reagoval zastavením a očekáváním odměny. Naproti tomu klikr sotva použijete náhodou či omylem a ani těžký zánět horních cest dýchacích pak neovlivní to, jak bude znít vaše pochvala.

vfIniciace a jak bridge vytvořit

Výroba "peněz" v podobě klikru je velice snadná: zvíře se musí naučit, že kliknutí se rovná "záloha na výplatu", tedy odměnu. Vybereme si k tomu samozřejmě vhodný čas a prostředí (tohle také úzce souvisí s motivací: těžko koně dostatečně zaujmeme kouskem mrkve v situaci, kdy se pase v trávě po kolena, a okamžik, kdy mu stádoví kolegové odcházejí pryč a on to musí hrozně nutně řešit, zase není ta správná chvíle). Musíme začít tím, že upozorníme zvíře na to, že onu odměnu máme - například tím, že mu nabídneme pamlsek (je nutné se hned na začátku ujistit, že kůň nemá ze zvuku klikru strach, abychom pracovali bezpečně a smysluplně). Jakmile je pozornost upoutána, vytváříme jednoduchým postupem bridge: klikneme - vzápětí podáme pamlsek. Po několikátém opakování už většina zvířat po kliknutí bude odměnu vyhlížet a váš most je na světě. Pozor, obzvlášť ve chvíli, kdy ho kůň ještě nemá upevněný x-násobným opakováním, nesmíte být slibotechny - odměna nemusí přijít okamžitě, ale musí přijít vždy, jinak se může lehce stát, že zvíře ztratí důvěru a váš bridge přestane mít v očích zvířete hodnotu - takže buď vůbec nebude fungovat, nebo se z něj stane tzv. "keep going bridge". To je v podstatě signál, který se dá popsat jako "přihořívá, přihořívá, pokračuj"; zpravidla ho také denně používáme a není na něm nic špatného, ale pokud se toto přihodí, zvíře si samo vybere jiný bridge a my nemusíme ani vědět, o jaký se jedná (třeba sáhnutí do kapsy pro pamlsek nebo určitý pohyb těla), což nám bude při tréninku nutně působit potíže.

V souvislosti s iniciací zvířete, které může vážit přes půl tuny, je také na místě určitá opatrnost, protože určitě nestojíme o to koně naučit, že na zvuk klikru nás má převálcovat a vydrancovat nám u toho kapsy. Je proto vhodné pro začátek jednak umístit mezi sebe a koně fyzickou zábranu (dveře boxu, hrazení, úvaziště, ...), stoupnout si od koně tak, aby na nás snadno nedosáhl a nepovažoval za úspěšné chování dotírání na naše kapsy a pamlsek pak podávat směrem "od sebe", za druhé spojit již samotnou iniciaci s target trainingem. Tento pojem se objevil již v minulém díle a jistě stojí za vysvětlenou, takže ho rozebereme podrobněji.

Co je target a targeting

Target (česky cíl, terč) je objekt v prostoru, kterého se má zvíře určenou částí těla dotknout, nebo se mu na konkrétní vzdálenost přiblížit. Targetem může být skutečně cokoliv si vyberete, ale není úplně nejvhodnější použít vlastní ruku, byť je to nasnadě. Mohli bychom si tím zavařit už při samotné iniciaci (hrozí dorážení na ruce a očekávání pamlsku) a později se tato volba ukáže být jako nepraktická například ve chvíli, kdy budeme chtít po koni, aby na target položil nohu :-). Později target nemusí být pouze jeden, ale je potřeba začít s jedním. Target je pomůcka k vytvoření chování - později chování funguje na signál (gesto, slovo, povel...).

sdJak používat target: máme za sebou úvod, kůň již ví, že klik = pamlsek. Targetem se dotknete koňského nosu a přesně v tu chvíli (načasování je klíčové!) odkliknete a poté odměníte (samozřejmým předpokladem je fakt, že váš target koně nesmí děsit, abyste si neodklikli koně na zadních či prchajícího v hrůze pryč). Tohle zopakujete a potom target nastavíte tak, aby se koně dotknul jen téměř. Kůň ve snaze dostat klik a s ním odměnu do targetu nosem šťouchne a vy to opět přesně v ten okamžik musíte odkliknout a posléze odměnit. Pokud má kůň na začátku z targetu strach, můžete postup pozměnit tak, že target nabídnete v dosažitelné vzdálenosti za hrazením a potravu hned za ním ve vzdálenosti nedosažitelné, přičemž v okamžiku, kdy se kůň ve snaze dosáhnout na žrádlo targetu dotkne, odkliknete a odměníte ho. Za pár okamžiků už kůň bude chápat, co je v téhle hře „úspěšné chování", a target bude sám následovat. Vy ho vždy musíte ve správný čas odkliknout, protože neúspěšné chování má tendenci vyhasínat a pokud tedy kůň párkrát cvik zopakuje bez odměny ve chvíli, kdy se ho teprve učí, přestane ho opakovat a lekce nebude mít úspěch.

Abyste cvik dokončili, je potřeba ho dostat pod signál. Řekněme třeba slovo „touch" („tač"). Signál musíte vydat předchováním, aby si ho kůň s tímto spojil, protože pokud přijde později, nestane se podnětem v naší rovnici chování. Takže řeknu slovo „touch", ukážu target, zase odkliknu a odměním. Ignoruji pak jiné vykonání cviku než na povel a pokud nevydám signál, vykonaný cvik neklikám a neodměňuji. Kůň je spořič energie a rychle pochopí, že by se namáhal zbytečně. Přidáním signálu, jakmile ho zvíře pochopí, je tedy cvik zkompletován a zvíře ho „umí". To slovo dávám do uvozovek, protože jedna věc je pochopení cviku a druhá jeho upevnění. Jakýkoliv cvik bude vyžadovat mnoho opakování, než ho zvíře bude perfektně znát a ovládat a zařadí si ho do kategorie „snadné".

Jak vytvořit chování

Způsobů, jak vytvořit chování za pomoci posílení, je vícero. My si popíšeme ty základní a nejlépe nám to půjde na příkladech. Naší modelovou situací se stane snaha o snížení koňské hlavy.

vdModelování je způsob využívající negativní upevnění. Mechanicky při něm modelujeme subjekt do požadovaného tvaru nebo pohybu. Často se využívá i při tréninku lidí, například při tanci nebo výuce adeptů jezdectví, kdy trenér jezdce „skládá" do správného sedu: „Holeň dej sem, lokty sem, paty dolů a otěže drž takhle." Ve výcviku koní je typické modelování použití různých vyvazovacích otěží usazujících hlavu koně. Pokud odhlédneme od práce pod sedlem, dá se sem zařadit třeba i zvedání nohou při čištění kopyt - nebo jako základ při výuce poklony - viz obrázek. Úskalím této metody je fakt, že přestaneme-li na subjekt působit, kýžené chování často okamžitě zmizí.

Další metodou je zachycení. To zachytí existující přirozené chování, takže není příliš dobře využitelné pro příliš složité cviky - zachycované chování se totiž musí alespoň někdy vyskytovat samovolně. Pro snížení hlavy pod úroveň kohoutku určitě použitelné je - žádný kůň nechodí s hlavou v oblacích celý den. Stačí tedy počkat na ten správný okamžik a kliknout právě tehdy, když kůň sníží hlavu do požadované pozice. Bude-li naše odměna správně načasovaná, četnost snižování hlavy se jistě brzy zvýší. Typické pro zachycené chování je to, že protože je koni vlastní, bude ho nabízet často, což může být výhodou, ale i nevýhodou (ve chvíli, kdy požadujeme jiný cvik). Protože naším cílem není kůň mávající hlavou nahoru a dolů ve snaze vymámit z nás pamlsek, budeme se snažit zachycené chování rozvinout k obrazu svému, a tím se dostáváme k shapingu.

csShaping neboli tvarování (nezaměňujte s modelováním) je metoda učení, která postupnými kroky rozvíjí chování do požadované úrovně. Na rozdíl od tradičních metod, založených na výše popsaném modelování (tj. mechanickém působení na koně), při shapingu náš „student" sám aktivně nabízí chování a snaží se dostat odměnu, tedy vyhledává to chování, které bude úspěšné. Na obrázku vidíme koně v další fázi výuky poklony. Začali jsme modelováním - zvednutím nohy koně, nyní potřebujeme, aby kůň sklonil hlavu až mezi přední nohy a snížil celý předek - toho bychom mechanicky, tj. modelováním docilovali velice obtížně, využijeme proto shaping - kůň sám dobrovolně nabízí snížení hlavy, aby byl odměněn. Výsledný cvik můžete vidět výše.

Rozeberme si první krok - snížení hlavy koně. Pro začátek naším cílem bude kůň, který na povel sníží hlavu pod úroveň kouhoutku. Nejdříve musíme rozdělit žádaný cvik na dostatečně malé krůčky tak, aby kůň vždy měl šanci na úspěch. Takže náš tréninkový plán by mohl vypadat následovně:

  • 1/ zachytíme jakékoliv snížení hlavy
  • 2/ odklikneme jen snížení hlavy na cca 1 vteřinu
  • 3/ zvýšíme požadavek na dvě vteřiny
  • 4/ opět zvýšíme na 4 vteřiny (intervaly prodlužujeme vždy asi na dvojnásobek)
  • 5/ přibližně v tuto chvíli připojíme k již upevněnému chování signál, například slovo „dolů", nebo dotykové „tlačítko" na těle koně - od této chvíle odměňujeme pouze pokusy, které přišly po signálu
  • 6/ nakonec po koni chceme, aby hlavu nechal v požadované pozici tak dlouho, dokud neuslyší kliknutí, nebo jiný povel

Budeme-li chtít takto naučené chování využít pod sedlem, vrátí nás to opět do bodu 1. Musíme vždy počítat s tím, že pokud přidáme nové kritérium (třeba pohyb v kroku, klusu, cvalu), požadované chování se zhorší a budeme si muset celý tréninkový plán projít alespoň zrychleně znovu, což ale pro nás bude snazší díky pomoci už naučeného signálu.

Co nakonec?
Střezte se čtenáře jedné knihy. Velmi dobrých výsledků lze ve výcviku koní samozřejmě docílit mnoha různými metodami a jejich vhodně uplatněným spojením. Úvahu o výhodách a limitech „pozitivky" a kombinování různých metod pro vás na příští týden chystá Katka Lipinská, takže se máte na co těšit.


Použitá literatura:

Karen Pryor - Svého psa nestřílejte
Alexandra Kurland - Clicker training for your horse
+materiály ze seminářů RNDr. Šusty

Zdroj: http://www.equichannel.cz/neberte-si-to-osobne-je-to-jen-chovani

kontakt: Marcela Wichlasová, mob: +420 604 701 313, tel: +420 412 553 168, e-mail: pejskowe@seznam.cz, IČ: 61560502