Můj milý cvičáčku :-D
Dnešní neděli jsme zas po nějaké době navštívili malý útulkový cvičáček, který nám občas propůjčují naši přátelé z útulku. J Ráno nevím, kdo přijel jako první. Margit s Maggie a Roskou to tentokráte nebyly, protože dnes přijely se svojí „babííí“, která dělala řidičku na jedničku s hvězdičkou. Opět se nás sešla príma parta: Marcela a pan Hooch, Olda s Kevinkou, Sandra a Lukáš s Kačenkou, Ivča a Roman s písklaty Tarinkou a Kačulkou, Štěpánka s čím dál větším Eddiem, Margit s Maggie a s Roskou, nově příchozí Martina s krasavcem Finem, Pepa s Kali, Lenka s Bertíkem, Ilonka s Montym, ……. s Rexíkem. No, snad jsem na nikoho nezapoměla a pokud ano, tak se moooooc omlouvám. Píšu v téměř únavovém komatu. :-D
Pejsani se na začátku přivítali a vyběhali, což je výborné na vypuštění prvotní ho návalu energie, kdy se pak lépe pracuje. Páníček i pes se uvolní a lépe pak na sebe reagují. Na cvičáku není moc prostoru, takže se hodně pracuje na vodítkách. Ne jinak tomu bylo i dnes. Důležitou částí je vždy potkávání psů na prověšených vodítkách. Což je důležité! Nepřenáší se „napnelizmus“ skrze vodítko na psa a tak setkání s jiným psem pak proběhne v klidu a pohodě. Procvičovala se chůze na uvolněném vodítku, soustředěnost na páníčka a spousta dalších užitečných věcí, na které si momentálně nemohu vzpomenout. Při práci na vodítku se mezi nás zařadila i Roska, která kdysi odmítala pustit jakéhokoliv psíka do svého osobního prostoru, který měla opravdu veeeeelký. Dnes už s Margit pracují bez sebemenších potíží na o dost menším osobním prostoru. Rosi se hezky soustředí na svou paničku a že okolo chodí pejsci??? To jí je fuk, když má panička v ruce milovaného pešečka. J Po nějaké práci má vždy následovat odměna, v našem případě volné pobíhání pejsů, kteří se bez problémů spolu snesou. I dnes se oddělily páry na procházku. Pamatuji si na Montyho už nevím s kým, pak myslím Eddie s Kevinkou a Bertík s Kevinkou. Kevinka byla dnes žádaná a na roztrhání. :-D Opět mezi nás dorazil růžovský Rexík. Dnes mě přišel mnohem víc v pohodě. Je vidět, že si začíná zvykat na přítomnost dalších psů. Za odměnu dostal možnost si hrát s Magginkou a pak jsme mu ukazovali kouzlo žlutého antistresového míče. Ukazáli jsme si jeden ze způsobů, jak naučit psíka povel lehni. Pokusím se ho popsat… Páníček si podřepne a jednu nohu natáhne před sebe tak, aby byl co nejmenší prostor mezi nataženou nohou a zemí. Jednou rukou si přidržuje psa na vodítku a druhou, v které je pamlsek, pobídne psíka, aby se snažil dostat dobrotu právě v prostoru pod nohou. Tím, jak se pes snaží dostat k pamlsku tím menším prostorem, tak se sám od sebe donutí si lehnout. Tohle se pak několikrát opakuje a poté, když to již pejsek zvládá, tak se může přidat povel lehni a postupně zvětšovat prostor mezi nohou a zemí. Na závěr jsme si ještě popovídali o vycházení ze dveří, nebo z branky, o osobním prostoru, o uklidnění psa na vodítku, když se nechá vystresovat cizím psem. Vše bylo důležité a poučné. Kdo už nebyl, tak neví, oč přišel. :-D
Margit s Maggie se pak při cestě domů ještě zastavily za naším malým velkým kamarádem Maxíkem. Maggie a Max se mají rádi a na veeelké zahradě si zařádili tak, že Maxík pak místo rozloučení lehnul a funěl jako mašinka. :-D
A co napsat ještě??? No už asi jen, že se těšíme na příště, bando louková pejskowá J
Pac a pusu všem :-D
Tento článeček pro nás tentokrát napsala Margitka :-D
dnešní fotky jsou od Romana a Pepy |