Bohužel jsem zapomněla doma foťák, takže máme jenom pár fotek z mobilu. Nejsou nic moc ... a spíš slouží jako důkaz, že v takovém nevlídném počasí přijelo tolik fajných páníčků s pejskama na louku pocvičit, pohrát si a vypustit páru užitečnou činností. Chvíle, kdy se dá na louku dojet jsou s přibývající zimou čím dál vzácnější, proto jsem ráda, že využíváte každou příležitost. Nejsme z cukru, trocha vody a deště nás neohrozí. Ale přesno znovu upozorňuju: teple a nepromokavě (a neprofoukavě) se na louku oblékejte. A hlavně dbejte na opravdu nepromokavé boty.
První byla na louce dnes Věrka s borderkou Boninkou. Boninka je páníčkova milovaná a vysněná pejsinka, která je taaak báječná, že každý týden přesvědčí paničku Věrku k překročení vlastního stínu a hupnutí do auta a cestou necestou (v zimě tedy spíš necestou) spolu holky přikloužou na louku. Jsem za ně obě moc ráda. Jsou obě bezvadné, společenské, nekonfliktní a učenlivé. Prostě "jaký pán, takový pes". Další dojela Lucka s Lumpíkem. Lumpík přijel myslím hlavně za svojí láskou Boninkou ;-). Psi se (stejně jako lidi) s někým kamarádí víc, s někým méně. Tak to prostě je a my to vidíme, vnímáme a respektujeme. Protože naši pejskowe jsou osobnosti a nás to těší. Ovšem Bonince dnes přijel i nový kamarád Calibr s celou člověčí rodinou. Ihned zapadl do party. Krásně si užil pořádné irskosetří lítání se stejně starými štěňaty Lumpem a Bončou. Páníci mají jasnou představu, že zjara bude Cali skládat první zkoušky, takže doufám, že se budou jezdit připravovat hlavně na zahradu. Přesto myslím, že luční setkávání je pro mladého pejska nenahraditelné a doufám, že zvládnou občas i to. S malým zpožděním přijela Kevinka s páníčkem Oldou. Pro ni byla tahle parta uplně báječná. Pořádně si zaběhala a proháněla ty nohaté rychlíky co jí krátké bullnožky stačily (a že jí tedy stačí pořááádně ;-)). Po ní dorazil (se startovacími kabely v kufru) také Filip s Carloskem. Tím byla celá první skupinka. Carlos je pohodář, ale běhavci ho báječně rozpohybovali. Udělali jsme pár přivolání, schovávali jsme se pejskům mezi stromy, ale hlavně jsme koukali a "četli", co pejskové říkají svojí řečí těla. Učte se používat alespoň jednoduché "výrazy", abychom se našim mazlíkům dokázali víc přiblížit. Takže místo volání na psa "kemněkemně.." (počemž štěně obvykle nepřichází) si sedněte na bobek, nebo se otočte směrem od pejska a naznačte, že odcházíte nebo odbíháte, tím mu dáte příležitost vás následovat. Okamžitě odměňte pamlskem a pusťte pejska zase hrát s ostatními. V další skupince přijel s paničkou Jitkou knírač Lewisek a s Ilonkou retriever Monty. Bylo tedy pořádně přechlapeno. Ale každá situace je pro nás novou výzvou. Takže jsme s klukama předvedli setkávání na vodítkách. Hodně jsme chodili a nakonec jsme si (na základě dobrých vzájemných reakcí) troufli pustit kluky dohromady. Malí už odjeli domů a na louce zůstali Monty, Carlos a Lewis. Monty (nejstarší) všemu zkušeně šéfoval. Lewisek zprvu trochu páskoval, ale brzy ho Monty převálcoval svojí sebejistotou. Ale trochu nepříjemná situace nastala, když se seběhli všichni tři (Carlos celou dobu vypadal, že ho psí hrátky nezajímají, lov myšiček mu byl milejší), potom spolu běželi a měřili se vzájemně. Carlos vyštěkával... Lewis ihned zase nabral sebevědomí a na Montyho bylo v tu chvíli dost tlaku, aby to s dokazováním svého postavení nepřehnal. Ale Monty se ovládl vpohodě a po pár zavoláních se nám podařilo kluky rozpustit. Využili jsme, že po silnici nejezdila žádná auta a tam jsme si pocvičili pořádnou chůzi na vodítku. Se změnami směru a tempa. Klukům to šlo výborně. Nepřepínali jsme je a udělali jim malou běhací přestávku a chůzi raději za chvíli zopákli. Děkuju všem, kdo jste dnes byli na louce. A přeju nám všem mírnou zimu, aby nám počasí nekazilo naše setkávání.
| fotečky z mobilu |
|
|
