...za cestou dalekou, za sedmero zatáčkami, na pohádkové louce pod barevným kopcem Růžákem se dnes sešla parta báječných pejsků. Bylo to kouzelné psí setkání. Přišli malí i velcí kamarádi, holky i kluci, chlupáči i naháči. Všichni si hráli a dováděli. Největší bandu dnes vytvořila naše nová štěňátka. Irský terier Albert tu byl už potřetí, takže všem ukazoval, jak se na louce dovádí. Také frbulka Gaia už věděla, jak je na louce fajn, takže se těšila a na louce si hrála se všemi pejsky. Bez problémů vzali do party novou zrzavou šibičku Foxynku. Panička o ní říkala, že se chová dominantně, ale my si všichni myslíme, že to není pravda. Tedy alespoň dnes se Foxynka chovala jako normální zdravé dravé štěňátko. Velký mezi štěňaty vypadal být berňáček Bruno. Ale ve skutečnosti je to stejné dítě, jako všichni ostatní. A tak si také se všemi hrál a dováděl. Pěkně divoce dnes nastoupil malý černý stafbulík Marcus. Skákal a kousal a vypadal nezkrotně. Ale mezi psími kamarády byl úžasný. Byl mírný a hravý a nezlobil ani mladšího Samíčka. Samíček foxíček byl dnes mezi psími dětmi nejmladší. Ale i tak se krásně začlenil a nikdo se mu ani nepokoušel ubližovat. Trošku později přifrčel šiperka Ervín. Bez problémů a s radostí se začlenil do skupinky a užíval si psí hřiště. Na droboť zkušeně dohlížely psí tety jezevčice Tarinka a Kačenka a střapatá Darinka. Ostatní psí dospěláci zatím po okolí randili ve dvojicích. Miláčkovou stafbulínku Ashley (po nemoci oslabenou) dnes vyvedl na procházku galantní německý ovčák Nico. Běhavou švýcarskou salašnindu Aileenku vyběhal dnes její dobrý kámoš černohubýMax. Amstaf Sam přijel po dloouhé odmlce. Pravidla mu tedy dnes připomněly bulinky Kevinka a Kača. Frajer borderák Capitan si vyšel s nohatou tosičkou Asunkou. Amstafa Dustíka zlobíka jsme dnes nechali napospas sebevědomé, velké a sexy tibetské doze Cherrince. Další velká holka, kavkazanda Aidička, pořádně protáhla procházku lesem s maďarem fešákem Caspíkem. A lehoučkou procházku k frňákovníku si užili i rotvinka Bettynka a malý chlapák americký kokřík Bondík. Takhle proběhla báječně první hodina pod modrou oblohou za dohledu podzimního sluníčka. Štěňátka (rep. jejich páníci) se učila, jak na přivolání a trošičku chůzi na vodítku. Pokuste se několikrát denně věnovat svému pejskovi pár minut (skutečně stačí dvě minutky), abyste pro radost udělali jenom dva nebo tři cviky. Všechno se vám to báječně vrátí (i případný nezájem). Za hodinu se na louce střídá. Nico s Ashle přišli dohlédnout na droboť (chválím, že velcí psi přicházejí ke štěňatům automaticky s náhubky. Není to proto, že by byli nebezpeční, ale proto, aby majitelům malých pejsků přinášeli klid a jistotu.). V 10 hodin přijela i DCinka a společnost jí měl dělat Albert. Klučík zjistil velmi mlád, jak voní háravá bílá krasavice :-D. Ale DCince byl asi v jeho naivitě sympatický. Nejmenší odjíždějí po hodince domů, aby v mokru nenastydli. Velikání si vyměňují procházkové partnery. Tak došlo i k tomu, že na prořídlé louce vyrazili na poslední procházku milenci Nico a Aidička. Ostatní jsme už jenom tak postávali, takže jsem si včas všimla, že na louku míří jezdec na koni. Ještě jsem stačila zavolat "pozor na koně!" a myslela jsem, že tím je všechno v pořádku. Ale Lenka koňařka nemusela Aidu připínat, protože je na koně zvyklá, takže i Jindřiška s naprostým klidem nechala Nica na volno :-D. Jenže Nico viděl koně prvně v životě.. .a ono to býložravé zvíře utíkalo kolem něho a směrem pryč, takže Nica pohltil lovecký pud a natááhl to za jezdcem a koněm přes louku nedbaje volání i pískání :-/. Nebojte se, historka měla dobrý konec, pro nás přihlížející i trochu legrační. Nico za koněm nestíhal a brzy zjistil, že je sám bez paničky. otočil se a mazal zpět. Jindřiška mezitím poučená, že se má sebrat a zdrhnout mu, skočit do auta a ujíždět, doběhla do auta, zavřela se a několik metrů lumpovi ujela. Když zastavila a vystoupila, zmatený Nico cítil její silné emoce (na první pohled nebylo nic znát, ale já a Nico jsme věděli, co v Jindřišce třímá za nas..ání :-D) a bál se přijít blíž k paničce i k autu. Ještě chvíli pobíhal okolo a dělal že neexistuje, neslyší a nevidí, až se konečně dal odchytit a uklidit do auta. Tahle historka dala název dnešnímu článku. Pro všechny přihlížející byla báječným pobavením (protože nic nepotěší tak, jako cizí neštěstí :-D), ale také poučením, jak se v takové chvíli chovat. A na závěr: "chybovat je psovské". Takže já dnešní chybku Nicovi již odpustila. Co ty Jindřiško??? ;-)
| dnes všechny fotky pohromadě |
|
|
