12.14. žádné fotky

12.14. žádné fotky

Úvodní fotografie je prakticky jediná, kterou se mi dnes podařilo pořídit. Vzala jsem si sice nabitý foťák, ale při jeho kompletaci po minulém sušení jsem jaksi nevložila kartu, takže vznikla jenom tahle jediná fotka. Pokusila jsem si půjčit foťák od naší nové kamarádky Jany (s Tessinkou), ale mělo mě to poučit, že nemůžu dělat dvě věci najednou. Prostě nemůžu ohlídat pejsky a zároveň fotit. Proto prosím, příště si na louku vezměte všichni vlastní foťáky, foťte klidně i mobilem. Filmujte. Snažte se. Jezevčicím je už zima a nebudou jezdit pravidelně, takže nám bude scházet aktivní fotograf. Zachycení společných okamžiků je tedy teď na každém s vás.

Bylo nás celkem málo. První byl na louce Kubíček (s paničkou Martinou), který přivezl malou psí kamarádku Tessinku (s paničkou Janou). Tess je tříměsíční holka bavorského barváře (snad to mám dobře). Na Kubíčka by dorážela, asi že je malej, ale na jeho klidnou povahu štěně není nic moc. Takže čekali odděleně, až přijedou další. Hooch se Tessince líbil, ovšem potom přijeli draci pubertální: Boninka a Lumpík. S nimi si zezačátku hrát nechtěla. Zdáli se jí moc divocí a oni si museli oba vyzkoušet, jestli se to štěně dá trochu mordovat ;-). S malým zpožděním dorazila Kevinka. Na Tessinku byla hodná. Panička Jana se tedy hned od začátku učila, jak si udělat osobní prostor a jak si bránit svého pejska. Hned dnes to využila :-/. Na louku dojela s paničkou Květou i naše puberťačka Barunka. Přiběhla celá nadšená a rozrušená mezi pejsky a když mezi kamarády objevila nového prcka, hned se rozhodla ho vyškolit. Kdo Barču známe, tak víme, že je to v jádru hodná holka, ale hupnout na štěně jí tedy nedovolíme ani náhodou. Jana velmi pohotově drapla Barču za obojek, ale brzy ji pustila. Vzal si ji Oldík (protože Květa byla ještě kdesi v dáli), ale v tu chvíli se rozhodla řešit situaci i Kevinka, Takže nakonec Olda držel za jeden obojek Kevču, za druhý Barču a měl plné ruce práce. Jana v náruči Tessinku a to se ještě hnal kontrolovat Hooch. A to všechno se semlelo právě ve chvíli, kdy jsem měla v ruce foťák. Proto takhle už ne. Zakládám si na tom, že vidím už drobné signály a nepříjemným situacím předcházím. Jsem si jistá, že bych na Barče stav rozrušení poznala a stačilo na ni houknout, aby se uklidnila a nemusela vzniknout celá tahle řetěžová reakce. Nestalo se vůbec nic. Nešlo vůbec do tuhého, ale i tak mi to bylo velmi nepříjemné. Hlavně kvůli malé Tessince a její paničce, které byly uplně prvně. Tak jsme se z toho alespoň všichni ponaučili. Mějte svého pejska tak daleko, abyste ho ovládali. Když bráníte svoje štěně, drapněte klidně druhého psa za obojek (pokud tedy nehrozí pokousání, což u nás nehrozí), nedržte svoje zvíře, ale lumpa (tedy lumpa s malým L :-)). Pokud se někde začne rozvíjet výměna názorů, všichni si ihned vezměte svoje pejsky na vodítko, i když jsou dost daleko a zatím se toho nezúčastňují. A poslední: foťte, abych nemusela fotit já a měla lepší přehled o pejskách. Hodinku jsme docvičili, trošku jsme prostřídali dračice, aby byl zajištěný klid. A to už ale pomalu dojížděla další skupinka. S páníčkem Tonym přijela Sofinka. Zoufale motali a rozmotávali vodítko, Sofi tahala a Tony se trápil. Po chvíli seznamování jsme cvičili na vodítkách a situace u Sofinky byla stále stejná. Takže jsem se jim dnes věnovala trochu víc. A mělo to okamžitý výsledek. Tony je nakonec i přes drobnou jazykovou barieru velmi učenlivý páníček a viditelné zlepšení mu dělalo radost. Mezitím dojela Valerie s Adélkou a Endynkou. Endynku jsme chvíli pustili se Sofií a než se holky vyhrály, tak jsem diskutovala hlavně s Luckou (paničkou Lumpíka) o klikrtréninku. A tak znovu pro všechny nevěřící: ano, metoda, která na začátku vypadá, že jenom zadarmo nacpáváme pejska vede postupně skutečně k tomu, že pes sám od sebe rád, vesele, spolehlivě vykonává povely a činnosti, kterých bychom jiným způsobem dosahovali jenom velmi obtížně. Na závěr jsme chvíli pracovali s Adélkou. Tedy samozřejmě na vodítkách, protože Adélka je potvůrka, ale kupodivu zrovna Sofinka v ní nevyvolávala hysterické "žrací" reakce, takže výcvik opravdu vypadal jako výcvik a ne jako přetahovací zápas. A když už Adélka s Endynkou zůstaly uplně poslední, pustily jsme je spolu ven a s Valerií jsme vymýšlely, jak na klikrtrénink, když jsou pejskové dva. Je to tedy o poznání obtížnější, ale dobrá chválící slova to vyřeší. Val se rozhodla pro "jo" a "pašák". Každá holka má svoje. Takže teď budou týden "naklikávat". S domácím úkolem - vymyslet chválící slovo - odjela dnes Lucinka. Nemůže se stále rozhodnout. Takže taková rychlá nabídka:  ANO, YES, JO, DOBŘE, GOOD, DÍK, PAŠÁK, NA, apod. Nejlépe vyhovuje slovo, které se příliš nepoužívá v běžné řeči a je velmi krátké.

Omlouvám se, Lucce jsem zapomněla odpovědět ve chvíli klidu na dotaz, co s pejskem, když stále očuchává čubičkám prdelky a hned na ně naskakuje. Připomněl mi to Tony, takže jsme o tom chvíli povídali, ale ráda bych se k tomu vrátila. Tak příště mě aktivujte třeba poklepem :-D. Byl to dotaz samozřejmě na Lumpovo chování. Ale Lumpík mě na louce vždycky zmate tím, že se chová ve skutečnosti mnohem líp, než se od něj čeká ;-). Ale naskakování jsem viděla, takže to rozhodně probereme a také vyzkoušíme v praxi. A poslední dnešní informace: veeelkou pochvalu uděluji paničce Věrce  a bláznivce Bonince. Holky dnes předvedly úžasnou spolupráci. Boninka se opravdu dala opakovaně přivolat. Při rozdělení skupinek šla tam, kam panička.. prostě pokrok. Takže takhle pokračujte, hrajte si s míčkem a noste ho s sebou.

 

 
kontakt: Marcela Wichlasová, mob: +420 604 701 313, tel: +420 412 553 168, e-mail: pejskowe@seznam.cz, IČ: 61560502

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.