Jaro už na nás valí dobrou náladu a dnes bylo fajn i lidem i pejskům. Dokonce vznikly i nečekané nové psí lásky. Od devíti hodin zkusili přijet Nico a Tonička. Měli ceeelou louku jenom pro sebe, tak došli procházkou až ke křišťálově čisté a hluboké louži. Nejdřív se z ní napili, zaradovali se z takového milého překvapení a potom v ní a kolem ní řádili jako draci. Tonička si dokonce zaplavala :-D a Nico trošku zapadal :-D. Každopádně u louže bylo krásně a vzniklo z toho báječné video a pár pěkných fotek. Najednou bylo deset a začali se sjíždět další psíci. Zatím je moc zima, než abychom stáli v kruhu, takže všichni šupajdí na procházku s prvním a potom s druhým parťákem a parťačkou. Občas děláme překvapivé kombinace, scházíme se do větších skupin a vnímáme naše pejsky, snažíme se dozvědět, kdo se jim líbí a snažíme se jim udělat radost. Rozarka s Maxíkem šli směrem k Pastevnímu Vrchu a moc se jim dnes procházka líbila, až se jim nechtělo vracet. Aileenka pořádně vyběhala krátkonohého Jacka. Ten je ovšem sportovní buldoček, takže ani nohatá holka ho nijak nezničila :-D. Bettynka vyrazila s nejlepšími klučičími kamarády, s Fredíkem a Hattorim. Cestou se chviličku sešli s Áčkama. Chviličku proto, že Aura tolik neujde a také není nikdy jisté, v jakém je zrovna rozmaru. Dnes jí ale bylo fajn. Problém nastal, když k Terce s Aurou a Alfíkem na vodítkách přiběhla nechtěná Letty. No ale zkušená a šikovná Terka zvládla situaci ustát a Letty je naprosto nekonfliktní psí holka, takže nezpůsobila velký problém. Přesto to nebylo dobré. Kdyby takhle Lettynka neposlouchala, musela by chvíli běhat se šňůrou. Ale asi to způsobilo, že byla Letty na procházce s divochem Skautem. Možná ji lákali známí pejskové víc. Skautovi páníčci mají pochvalu, protože Skaut dnes přijel s krásným novým náhubkem a nesl ho statečně a vůbec si ho nesundaval. Všichni kolem se hned mohli cítit lépe. Toničky se dočkal Bondík. Mezi nimi je láska vždycky, obzvlášť když dnes vyšli na romantické místo za lesem a za větrem :-). Přátelskou dvojici Nica a Cherrinku jsme poslali do soukromí lesa. Na louce zbyly dvě skupinky. Kevinka chvilku dělala společnost uštěkanému Áronkovi. Kevča na něj nemá moc nervy :-/ .. on je jednou hodný, potom zazlobí. Je to kluk podivín. V druhé bandě byla s tetou Kamčou Kačenka. Ta je andílkově hodná a spokojená, když jí někdo drbe bříško. Přesto trochu koukala, kam se jí ztratila dcerka a páníček. Náhradou jí byla společnost nejmenšího Toníčka. Ten dnes přijel extra na objednávku, aby byl kamarádem nesmělé Lillince. Lilly je velmi submisivní (úměrně svojí rase a věku), tak jsem chtěla, aby měla maličkého kámoše. Toník se ovšem hoodně líbil i Lessince. Ta se vždy tváří ze strachu výhružně, ale nikomu neubližuje. Přesto jsem jí dnes plácnutím v pravou chvíli vysvětlila, že štěkání a štípání je nežádoucí a HOTOVO. Od toho okamžiku byla Lessi hodná a krásně si hrála. Potřebovala pochopit jasné pravidlo. Pomohlo nám přesné načasování. A za krátkou chvíli jsme se sešli i s Kevčou, DCinkou a Áronkem. Byla to náročná chvilka, většina pejsků byla na vodítku. DCinka měla dnes svůj fešný kožený náhubek, takže směla okukovat z blízka i Toníčka ;-). Áronek byl z tolika psů vedle. K tomu ho Lessi, která si nemohla odpustit zastrašování, trochu vyprovokovala. Áronka jsem si vzala pro jistotu do ruky, abych ochránila pejsky i lidi od rány náhubkem. Protože hubenďour se nezdá, ale má odvahy, síly a energie kopec. A bohužel i jakési neznalosti a nejistoty, jak se chovat. Malá Lilly použila svoje tradiční "jsem maličká" lehnutí na záda a tak dostal Áron možnost si ji očichat. Tím, jak ho neodháněla, vzbudila jeho důvěru. A on zase tím, že ji nenapadal a jenom očichával, vzbudil její zájem. Za chvíli tohodle lumpa začala maličká a nesměloučká Lillynka vyzývat ke hře, tak jsme jim nechali prostor vyjít jenom spolu a to tak, že Áronek na šňůře a Lillynka na volno. Hráli si a vzájemně se radovali. Příště bych ráda s lumpem zkusila nějaké to přivolání, abychom věděli, jestli může panička Barča pouštět šňůru z ruky. Po přestávce a přerozdělení se dostala panička Barča (i s maminkou) s Áronkem do nepříjemné situace. Mladičký a velmi nekonfliktní amstaf Maxík se odběhl od svojí psí parťačky na Áronka kouknout. Všichni jsme byli daleko, než abychom zasáhli. Maxík je ovšem zatím zcela bez sebemenšího náznaku agresivity, proto jsem byla v klidu. Ale Barča s Aronkem nevěděla co dělat. Za Áronka zbytečně tahala, jak se snažila, aby neprovokoval, ale Barča i s mamčou stály obě vzadu. Takže Max doběhl až k nim, ale nic se nestalo. Jenom mi bylo líto dvou vyděšených děvčat. Díky za podporu Martinovi, který první zareagoval a byl u nich tak rychle, že jsem ani nevěděla, kde se tam vzal. Kdyby bylo potřeba, pomohl by. Takže se omlouvám za nepříjemnou situaci, ale do budoucna budete vědět, jak reagovat. (Když k vám běží pes, který se tváří přátelsky, pokuste se ho jedna chytit, když se bojíte, zkuste ho zastrašit a udělat se veelkými a hlubokým hlasem zavelte "domů" nebo "mazej" a postavte se proti psu. Ten obvykle pochopí převahu a otočí to. Když neotočí, vyslouží si kopanec do slabin. Je to ošklivé, takhle napsané, ale rozhodně praktičtější, než nechat psy poprat.) Ještě při té příležitosti chci vyvrátit jeden mýtus, a to, že když má můj pes náhubek a druhý ne, je to nevýhoda. To je omyl. Náhubek mému psovi brání v kousání, ale zároveň mu chrání celou mordu, která bývá nejčastějším terčem kousnutí protivníka. Navíc dva psy, co se zakousnou, jeden člověk neoddělí. Ale jednoho zakousnutého a druhého s náhubkem již lze řešit. Toho svého s náhubkem nemusím držet, mám možnost chytit, přiškrtit útočníka. Svého psa obvykle člověk i zažene. Když už se oddělí, aby neútočil byť v sebeobraně. Více si o takových hrozných situacích povíme na louce, když budete chtít. Bohužel nezodpovědnost lidská je bezbřehá a voně pobíhající psi jsou všude. Naše louka je v tomto směru naproto výjimečná, plná pochopení, spolupráce a dodržování pravidel a slušnosti. Útěky psů bývají naprostou výjimkou. Krom toho se mezi sebou známe a známe i pejsky, takže člověk ví, co se může stát. Navíc je kolem vždy někdo ochotný pomoci. Po výměně spolu běhali Letty a Jack, Aileenka a Fredy, Lilly a Lessy a Bond, Bettynka a Nico, ale Rozárka s Maxem se dlouho nevraceli, takže mi nezbylo, než Skauta poslat s Cherrinkou. Cherri obvykle ve psech budí nedůvěru, někdy až hrůzu. Ne každý snese vedle sebe takovou maxiautoritu. Pro jistotu jsme oběma dali náhubky a potom už jsme se jenom divili. Po krátkém oťukávání vznikla další nečekaná jarní láska a Skautovi se konečně na louce zalíbilo :-D. Příště prý se bude na Cherrinku moc těšit a konečně začne mezi námi trochu fungovat. Cherri prostě prolomila ledy :-). Díííky. A to už přijel nováček Django. Podle toho, jak panička psala, že napadl fenu, nechala jsem si mladého křížence maliny na individuální práci po jedenácté. První problém se vyvrbil, že Džango neumí nosit náhubek. Nechal si ho sice nasadit, ale dál už se jenom snažil ho servat. Cukání nezabíralo, ani přítomnost Bettynky nepomáhala, Django se začal dostávat do stressu, tak jsem dovolila náhubek sundat. On se totiž kupodivu nechoval vůbec agresivně. Choval se sebevědomně, a to dost, ale při náhodném setkání s naším dnešním průšvihářem Maxíkem ;-) se choval naprosto civilizovaně a slušně. K Bettynce se také měl pěkně. Django se ježí, ale očividně to je jenom známka lehkého vzrušení (taková husí kůže), ne však zloby. Jeho postoj je velmi sebejistý, ocásek si nese vztyčený, aby to nikdo nepřehlédl, ale chování nad očekávání dobré (snad ne jenom zatím). Tenhle chlapák s paničkou Luckou potkal i malou Lilly, na kterou tedy trochu zavrčel. Myslím podle toho, že nebude mít moc rád slabší jedince (možná i štěňata a takové ty posledníčky). Ale nejslabší Lessinka se mu líbila moc. Měla totiž pro dnešek největší trumf: začíná hárat. Django to samozřejmě cítil, ale nenaléhal na ni příliš. Choval se k ní normálně a krásně si spolu užili chvíli v trávě. Super, protože paničky se znají, mají každá děti v podobném věku a mohou se spolu scházet i v týdnu. Tak to mám ráda. Nakonec jsme Djanga svěřili i Aileence a i spolu si hráli bezvadně. Django má velký rozptyl a na volno se až moc vzdaluje od paničky. Domluvily jsme se, jak to budeme řešit. Bohužel tady nevhodně funguje druhý pejsek (fenka) v domácnosti :-(. Na závěr, když se trochu prospal, vyskočil z auta ještě Hattori. Chvíli si polaškoval s Bettynkou a potom už jsme jeli všichni domů. (jenom Aileen málem běžela pěšky :-D). Dnes to vyšlo tak krásně, že jsem ráno uklidila louku a ještě jsem si stihla zafotit. Mám energie...... :-D :-D. PS. Zato Rozarku jsme dnes hodně fyzicky šetřili, aby se jí louka nezprotivila. A panička Bětka dostala výbornou pomůcku - ohlávku. Tak šťastnou společnou cestu holky.
|
|
