2018.04.22.vedro.až.se.vlci.koupali :-D

2018.04.22.vedro.až.se.vlci.koupali :-D

Tuhle úvodní fotku jsem musela použít :-D. Je moc pěkná, vtipná a celkem vystihuje, po čem jsme všichni toužili: po svlažení !!  Prostě bylo vedro, že se vlci koupali. ...tedy jeden vlk.. a ještě ne uplně vlk, ale jenom malý vlček, malé čévéčko zlobivé :-D - Zeus. Zeus chodí s páníčkem na louku už dlouho a celkem pravidelně. A Láďa je šikovnej a fyzicky zdatnej, hodně se učí a hodně se snaží. Přesto si teď Zeus prochází "zlobícím obdobím" :-/. Je to moc krásný a moc šikovný a moc zlobící pejsek :-D. Puberta je v jeho případě období děsu :-D. Právě proto, že je Zeus chytrý jako opice, zvládne vždycky vymyslet nové, zcela přirozené, ale naprosto nevhodné chování. Od skákání na lidi, které dovedl k dokonalosti, se dnes přesunul k šikanování mladšího a nesmělejšího pejska. A stejně jako skákání, i tohle je vlastně přirozené chování. Zeus vůbec nestojí o konkurenčního zdravého samečka, takže mu to hned jasně vysvětlil, a ten, kdyby mohl, by vzal nohy na ramena a už by se ani neukázal. Ale my chceme po psech i trochu jiné chování, než jenom to jejich vrozené. Chceme, aby při běžných setkáních respektovali i jiné samce a aby území, na kterém běhají nepovažovali za svůj revír apodobně. Ale dnes jsem nepovažovala za nutné bojovat s větrnými mlýny, protože Dia jen tak něco nezastaví, a rozdělila jsem tedy Dia a Dastíka od sebe. To je asi nejjednodušší řešení. Dastík byl dnes na louce poprvé, tak jsem chtěla hlavně, aby se cítil dobře. On chudák schytal "přivítání" (negativní) od svých vrstevníků, nejdříve od Hattoriho a potom ještě tohle .. no to by bylo moc :-/. Takže Dastíčkovi (kříženec retrievra a bobtailí maminky) vyberu příště hodnější kamarády a u kluků Hattoriho a Dia budeme důsledně uvykat, socializovat, ukazovat, vysvětlovat a čerpat pozitivní zkušenosti, aby z nich v dospělosti byli takoví mazáci, jako je třeba Nico a nebo Fredy. (Mimochodem na Nica si Zeus netroufne ani špatně podívat. Naprosto správě ho akceptuje a Nico se k němu chová tolerantně, jak už od něj ostatně očekáváme). Tolerance je potřeba, obzvlášť k malým pejskům. Dnes už se nám na louce začali hemžit prckové Toníček a Harry. Zkušení pidichlapáci sester Polanských (které dnes na louce povídaly a vůbec mě neposlouchaly a vůbec se vlastně nezúčastňovaly společenského dění, čím odřízly prakticky i svoje šikovné pejsky). Přesto jsme zaznamenali zcela jasně, že psi pochopili, že věčně podrážděná Rosinka (bílá bulinka s náhubkem) má svoje hranice (na délku vodítka) a že se nevyplatí jí je narušovat (protože potom přijde bomba náhubkem). Krásně a bez stresu kolem ní fungovali nejenom tihle dva, ale také jezevčice Tarinka a Kačenka (to jsou naprosté profesionálky psího chování). Bez problémů se naučily vyhnout a s ostatními pejsky si normálně hrály. Také Nellynka malinká neměla s takovou podivnou situací vůbec problém. Všichni byli klidní, protože i bulinka Maggie byla klidná (Maggie s Rosinkou žije ve společné domácnosti bez problémů) a tím také přenášela klid na ostatní. A to funguje tak spolehlivě, že i Rosi se přestala nervovat a docela si to mezi prckama užila. Na dalších loukách si dnes hrála Terrynka. Šedá prudká, ale velmi šikovná staffbulínka. Prvního proběhala Mártyho, potom se vydala na romantickou prochajdu s fešákem Capitanem a nakonec s paničkou Kamčou krotily i dnešního nováčka Balůa :-D. To proto, že nejenom Terrynka, ale i panička je šikulka, která ví, jak se kdy chovat a poradí si spolu s kdejakým lumpem (a ještě je ti lotři baví :-D). Pardon.. zrovna první jmenovaný Márty není vůbec lotr :-D. Je to naprosto netypický stafbulíček, který má rád zatím všechny pejsky. Akceptuje dokonce i malého namyšleného Bondíka (dospělák americký kokr) a všechny dorůstající puberťáky (Hattoriho, dnes Dastíka, i Dia - ale ten mu žužlá uši :-D). Márty je v pohodě i s dospěláky Nicem a Fredym - s tím si dnes vyrazil normálně hrát. Všechno je to odrazem povahy a desítek, možná stovek pohodových a kontrolovaných setkání, která řídí "páníčkové" a psi nemusí nic mezi sebou řešit. Naučí se tak krásně uvolnit a být jenom šťastní. Vlastně asi ani nečekají žádný konflikt. Velcí a silní nosí náhubky, aby vnesli do situací totální klid. Náhubkovat už bude muset začít i Hattori a Zeus. Je čas, aby pocítili trochu disciplíny v dospívání. I psí holky nosí náhubky. Minule jsme děkovali za to pravidlo, když si vzájemné antipatie chtěly vyjasnit Bettynka s Ashley. Díky, že obě paničky automaticky náhubky používají. Bettynka také trošku pubertí :-D. Zkouší paničky trpělivost, ale panička Vendulka je neoblomná šéfka a nevhodné chování zatrhává hned v zárodku. Tak to má být. V totální pohodě se všemi se zatím zdá být Asunka. Doprovází Hatíka nebo svoje prťavé kámošky a umí se chovat pěkně ke všem. Přesto prosím také trénovat náhubek. U takto extrémních plemen, jako je právě tosa inu, bohužel není zcela pravidlem, aby snesli vždy a všechny pejsky. V dospělosti se to může změnit. Stejně tak i u Aidičky. Krásné, milé a všemi obdivované kavkazandy, která ovšem umí vrčet tak, až se otřásá země. Nechtěla bych být jejím nepřítelem. Ale ona se chová k pejskům i k lidem báječně. Louka je pro ni prostě hřiště, kde se nic neřeší, kde se nemusí hlídat, zatímco doma ano. Jak to ti naši miláčci chlupatí geniálně vymyslí. Jak jsou rozdílné jejich povahy. Možná ještě rozdílnější, než vzhled. I když dnes byly na louce extrémy.. nejmenší čivava Nellynka a největší (ač také černobílá obludka) německá doga Balů. Z nich dvou to je Balů, kdo se bojí lidí :-/. Nellynka má ráda lidský kontakt a dokáže rozdávat energii v práci při návštěvě důchodců a nemohoucích. Zatímco Balů bere lidi uctivým obloukem a v očích má děs. Ovšem proto přišel na louku, aby pochopil ! Naprosto extrémní povahu předvádí třeba malá bílá DCinka. Je roztomilá a úžasná ke všem lidem, zbožňuje děti a je mezi nimi naprosto spolehlivá, zato psa dokáže řádně potrestat za sebemenší nezdvořilost.... i za to, že se vyskytl zbytečně blízko. Prťavka naše strašidelná ;-). Ještě, že k smrti miluje páníčka Martina a poslouchá ho na slovo. Za Martina dnes děkuji ještě jednou (a není to poprvé), že je velmi pozorný ke svému okolí a neváhá okamžitě zakročit když se schyluje k psí bitce. Je pvní, kdo zasahuje bez zaváhání, u cizích psů, u jakkoliv velkých psů. Prostě díky. Dnes za to, že jsi zachránil bambulu nicnetušícího Fredíka před polknutí Balůem. Ten se sice lidí bojí, malé pejsky má rád, psí holky miluje, ale takový velký psí samec už je pro něj výzva. Pozor tedy na příště. Všeobecně si dávejte větší pozor při setkáních, která jsem vám nenaplánovala. Moc se mi líbí vodítkové a většinou náhubkové hemžení o přestávkách. Ale než pustíte svého psího miláčka očichávat s jiným, zastavte se dostatečně daleko od sebe a zeptejte se dalších majitelů, jestli to bude fungovat. Zeptejte se na věk pejska a pohlaví a snášenlivost s ostatními a teprve, když jsou všechny body pro, dejte psům možnost se očichávat, potom tedy hlavně pozor na to, abyste měli vždy prověšené vodítko a nezamotali dvě vodítka do sebe. Dnes mě trochu vyděsilo seznamování Djanga a Nica. Nico měl náhubek a báječně vedl všechny pubertální kluky, které obdivuhodně miluje a kterým je výborným vzorem. Django ovšem zatím náhubek nosit neumí a přijel na louku teprve potřetí. Krom toho přijel proto, že panička zaznamenala jeho agresivní chování dokonce k feně. Za mě jsem tedy zatím nic nevhodného neviděla, ale ještě dlouho potrvá, než budu Djangovi důvěřovat. Důvěra se totiž musí budovat. Rozhodně se mi nezdálo vhodné, nechat tyto dva dospělé samce seznamovat z očí do očí. Když už seznamování složitějších pejsků (kteří se neznají, nechovají se k sobě přátelsky apod.), potom na vodítkách vyjděte vedle sebe stejným směrem v dostatečné vzdálenosti, aby se psi mohli vnímat periferně... a po 10ti kilometrech už se snad nesežerou :-D. Takhle výborně zcela sami od sebe seznamovali Jindřiška Nica a Miloš Bondíka. Tahle zdánlivě uplně nesourodá dvojice při dodržení pravidel v klidu vyšlapovala po louce, až jsem z toho byla v šoku. Do chvíle, než se vloudila lidská chybka v podobě dlouhého zastavení a psi si vyměnili pár nevrlých pohledů a vjeli by si do kožichu. Přecejenom neušli ještě těch 10 kilometrů :-D. Ale jsou výjimky, kterým ani kilometry nestačí na uvyknutí na pejsky. Pár takových už loukou prošlo. Zrovna Rosinka poznamenaná životem před útulkem, také Sam (amstaf ze slovenska), který byl adoptovaný šikovným a vytrvalým páníčkem a zvládli spolu neuvěřitelný pokrok, bydlí s kočkou a závodí mezi psy. Tak teď mezi nás jezdí Lordík. Pokusili jsme se ho uvyknout na pejsky všemi možnými kontakty, po dobrém i po zlém, ale ani nejzkušenější psí holky s ním nehnuly. Lord prostě chce psy kousat. Všechny. Proto nosil stále náhubek, aby nebyl nebezepčený, ale v náhubku se chová jako blázen. Zvolili jsme tedy jinou strategii a Lorda necháváme v klidu s jeho páníčkem pobývat v uctivé vzdálenosti, pevně na šňůře, ale bez náhubku, aby se mohl zaměstnat hraním s míčkem. Výborně to funguje. Myslím, že jsme chtěli u adoptovaného pejska s bůhvíjakou minulostí prostě moc. Teď má čas a klid a věřím, že jednou bude také s jinými psy závodit v běhu a že za nás bude vyhrávat!!!! (páníček Honza je totiž Lordovi parťákem nejlepším.. a to nejenom v běhu, ale hlavně v životě). Ještě jeden malý potížista poslední měsíc vystrkuje zoubky na louce. Je to rovněž adopťáček, nevelký kříženec Áronek. To je obzvlášť tvrdý "voříšek". Rozhodně nemá strachovou agresivitu, jak ve špatné dočasce Barče namluvili. Je to ostrý pes. Je dravý a zmatený. Potřeboval pravidla, radost ze života a příležitost a kousek důvěry. Sice to všechno dostal pouze pod podmínkou dobrého náhubku, ale dostal. Po pár týdnech se projevila konečně změna v jeho chování. Minule si překvapivě rozumněl s nejnesmělejší mladičkou fenečkou, velmi ho to táhne ke klidnému Hattorimu, ale tentokrát už byl v kontaktu s kdekterým pejskem. A většinou super. Zvědavost z něho čiší na všechny strany. A co je nejbáječnější, vzal na milost lidi. Dnes nezaútočil na nikoho (tedy krom Miloše, ale tam zřejmě vládne nesoulad energií :-(). Takže za odměnu si Áronek dnes zaběhal i uplně na volno (s náhubkem a puštěnou šňůrou). Příště budeme na přivolání hodně pracovat a pokusíme se necvičit elektrickým obojkem. Protože ten na něj používali v dočasce a obávám se, že tam dělali špatně mnohem víc věcí :-(. Myslím, že Barča se s Áronkem naučí rozhodnosti a soběstačnosti a on jí bude nejlepším kamarádem. Po dlouhé odmlce přijela se stálicí Ashley také její kámoška (sestřenice :-D :-D .. .protože paničky jsou ségry :-D) Izzy. Je to nesmělá, běhavá holka. Pejsky, které nechce, odhání ceněním zoubků a jsou i takoví, co by jí za to vyklepli kožíšek (že Bettynko :-D), ale její chování je správné a slušné. Je potřeba naše lumpy naučit, že to mají respektovat. Izzy si výborně vyhrála právě s Áronkem, ale také s Dastíkem jim to slušelo. Zato Ashley asi dnes nebyla uplně ve formě, nebo jsem jí vybrala špatného kámoše. Na procházce se Ash nudila a zkoušela paničky trpělivost. BucifalMaxík, který s ní vyrazil okouknout novou rozhlednu, měl zraněný drápek a byl proto bez nálady. Takže to byla taková "nicmoc" procházka. Ash je malá extrémně temperamentní a výbušná staffbulínka. Je ve skutečnosti hrozně hodná, ale ne každý pejsek to pochopí a občas by si svým neřízeným chováním mohla šeredně vykoledovat. Někdy si říkám, co těm psům asi štěká, že je to tak vytáčí :-D ? Ale třeba s vlčkem si rozumí výtečně. Ale Fredy se jí bojí jako čert kříže :-D. Fredy je pořádný lump. Tahá paničku kam se mu zachce, trošku občas zdrhne, až se mu to jednou šeredně nevyplatilo. Na výpadovce z Nového Boru na Liberec se pejskům nedaří :-( .. Takže Jarmilka děkuje Bohu, že z toho nebyla nějaká hromadná nehoda a pro Fredíka třeba i fatální následky. Všechno dopadlo, jak dopadlo. Fredy po nárazu auta zůstal ležet s totálně rozdrcenou zadní nohou. Ale žil. Veterinářka hodiny operovala a čarovala, aby Fredy ještě běhal po čtyřech. A všechno to nakonec dopadlo tak, že dnes na Fredym nezasvěcený člověk ani nepozná, jak těžké zranění měl. Budiž to pro nás poučení, abychom na svoje pejsky byli přísnější, důslednější a použili všechny možné prostředky k tomu, abychom si je udrželi pod kontrolou a nenechali utíkat. Protože Fredy je jeden z nejúžasnějších psů, které znám. Je veselý, lumpárna mu kouká z očí, ale je neskutečně přátelský úplně ke všem lidem i ke všem pejskům. Asi by se nechal i zbaštit (dnes od Balůa a nedávno od Bertíka), než by se popral. Jeho energie a povaha jsou neskutečným pokladem. Střež si ten poklad Jarmilko. Vlastně na louce je to jeden poklad vedle druhého, kdo není poklad, je anděl, že Kevinko a Kačenko. Kdo není anděl, je drahokam, je nejlepší přítel, je nejúžasnější člen rodiny, je parťák na život a na smrt. Mám vaše pejsky moc ráda. Mám ráda vás, že pro ně takhle pěkně žijete. 

 

kontakt: Marcela Wichlasová, mob: +420 604 701 313, tel: +420 412 553 168, e-mail: pejskowe@seznam.cz, IČ: 61560502

 

 

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.