Černohlávkovic psiska

Jelikož máme, taky adoptované chlupáče poprosila mě Marcela, abych k tomu něco napsala, vůbec nevím jak a co, ale….

Letos je to 7 let, kdy k nám přibyl první pes z útulku.

                V té době malý panelákový byt, který obývali dva dospělí a jedna čivava Čenda Černohlávek. Dcera v té době již samostatná jednotka, bydlící v pronajatém bytě a toužící po štěněti.

                Psal se říjen 2011, nutně jsem potřebovala najít něco na stánkách magistrátu. Využila jsem netu v práci s tím, že musím rychle, než někdo přijde. No a jak to tak, bývá … rozlítly se dveře… (není podstatné kdo přišel), ale já ve snaze zavřít rychle stránky klikla jsem omylem na video z děčínského útulku, které bylo umístěno na straně, a tam byla prezentována 7 letá Bonnie. Čistokrevný rhodéský ridgeback a mojí hlavou prolítla myšlenka … moje dcera touží po výmarském ohaři štěněti... nemá tolik času na výchovu … toto by byl pes pro ni.

Okamžitě žhavá linka dceři. Musíš přijet do Děčína, jdeme se podívat do útulku. Nebudu to protahovat do týdne si ji dcera vezla domu.  (Až po roce mi řekla, že se se bála první noci, kdy byly holky samy, aby jí Bonnie neublížila J). Zamilovali jsme si ji všichni a já asi nejvíc konečně pořádný pes na procházky a tak jsem si jí půjčovala každý týden už ve čtvrtek na víkend a tím jsem i dceru donutila jezdit domů J J (chudák J). Čas letěl a byl tu prosinec. Blázinec dárky, cukroví a já opět ve své hlavě spřádala plán na nové štěně k nám s tím, že dceři přeci nemůžu pořád brát jejího psa… koukala jsem na různé stránky … až dva dny před vánoci na bazaru krásné fotky štěňat RR okamžitě na odběr poslední dvě. No a od té doby jsem byla jak zimnice, manžel fotku viděl asi milionkrát s očima v sloup. No a přijela dcera s Bonnie a přítelem a já hned podívej… a ona já ty fotky už viděla, přítel to potvrdil. Co??? No ty fotil fotograf od nás z práce a už se žhavil telefon. Ano to jsou ty fotky foceno u mojí kamarádky …. Dostali jsme telefonní číslo a po sto hovorech jsme si 24.12.2011 jeli pro štěně cca 50km. Každá normální rodina se připravuje na příchod Ježíška a my jsme za 10 minut 12 kupovali žrádlo, obojek, vodítko, pelíšek…..ve velkých uvozovkách nás paní prodavačky vyprovodili z prodejny, že by už taky rády domů J.

Tak k nám přibyla Endyna štěně… můj prví pes čivava a teď RR a dcery adoptovaná Bonnie taky RR v bytě 3+1 a 4 dospělí lidé. Vůbec mě nenapadlo, že by ji Bonnie nemusela přijmout, nebo že by Endy mohla ublížit Čendovi – To je nevědomost a žádné zkušenosti s výchovou, cvičením… prostě je to krásný chlupatý ťuťuťu. Endy nám ukázala, že mít velkého psa je super, ale i když si myslíme, že je už vše uklizeno vždycky se dá najít ještě něco, co se dá rozkousat, vytahat ….

V létě jsme se přestěhovali do domečku na samotě u lesa, ale bez plotu. Mojí vinou jsem někde promarnila povel KE MNĚ…a Endy si běhala po vesnici a louce a jak to říkal, jeden cvičitel psů běhala po třech a čtvrtou nám ukazovala vztyčený prostřední dráp J J J. Umřel Čenda a já zavelela k pořízení dalšího psa, protože je úplně jasný že budou běhat spolu a vylítají se a bude to růžovoučký a úžasňáčkový….(opět se projevila neznalost)

                Po roce v lednu jsme dostali typ na RR v nouzi holka Addy – posléze Adélka, K tomu jsme zjistili, že je ze stejného vrhu jako Endy. No to bude úžasný, holky se poznají a budou to ségry a to bude super.    NIKDY, NIKDY A OPRAVDU NIKDY TO NEDĚLEJTE!

                Když se holky viděly poprvé servaly se do krve. Manžel se mě právem zeptal: „ Co chceš dělat?“  Adélku jsme z určitých důvodů vrátit nemohli a hlavně za 14 dní jsme měli jet na zimní dovolenou na Šumavu všichni. Odjeli jsme a zjistili, že Adélka útočí na všechny psy, co se k nám přiblíží (nakonec i na Bonnie a to trvá do dnes). Po návratu z hor jsem se přes Jitku F. dozvěděla o Marcele. Hned jsem ji navštívila a vylíčila ji náš problém. Vůbec nejásala, sprdla mě na dvě doby (pozor právem, protože jenom neznalý debil udělá to co já) a řekla, že už má nezodpovědných páníčků dost a že mi asi nepomůže, dalo mi velkou práci ji přesvědčit, že to zvládnu. Začala jsem jezdit na louku … byli jsme postrachem všech, kdo se k nám přiblížil na 5 metrů. Ruce jsem měla vytahané jak opičák, ale zvládli jsme to. Sice s některými pejsky se stále nekamarádíme, ale holky jsou úžasné, po tom všem už vím mnoho věcí. HLAVNĚ VÍM, ŽE PES NENÍ NA PÁR DNÍ, ŽE JE TO RADOST, ALE I VELIKÁ STAROST A HLAVNĚ ZODPOVĚDNOST (za naše i jejich činy).

No, a aby toho všeho na závěr článku nebylo málo, letos si dcera ke stařičké Bonnie pořídila pejska z útulku Tail Story CZ. Je to všeho chuť a vypadá jak stepní kojot J a díky Marcele je kámoš s Endy a Adélkou. Zrovna teď na ně koukám po procházce, jak chrupkaj a mám skoro slzy v očích.

Valerie

kontakt: Marcela Wichlasová, mob: +420 604 701 313, tel: +420 412 553 168, e-mail: pejskowe@seznam.cz, IČ: 61560502

 

 

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.