Dneska si nešlo nevšimnout, že si celou dobu na louce mezi bandou psisek užívala moje teprve pětiletá vnučka Klárka. Malá dračice jezdila na kole a naprosto podle svého se rozhodovala, na koho se zajede podívat a na koho ne. Nakonec svolila, že bude krmit pejsky, což je pro naše lotříky super škola. Holčička, které většina ze psů koukala rovnou do očí, šikovně vybírala pidipiškotky a rozdávala je do ozubených tlamiček, jako by se nic nedělo. Divoká štěnda se musela učit, že nemůžou na holčičku skákat. Všichni byli opatrní a pamlsky si brali způsobněji, než majitelé čekali. A Klárka zase jezdila louže nelouže, stejně tak i štěňata si užívala bahnitých míst na louce. Obzvlášť Aidička a Kvído (totálně nejchlupatější) všechny pobavili tanečním bahnitým vystoupením. Ale i ostatní si našli každý svoji zábavu a svoje kamarády. Parta štěňat je poslední dobou moc pěkná, vyrovnaná a hravá. Amstafíci Roxynka a Thor se dnes přetahovali o míček, který byl mimochodem Asunky. Trošku jsme to využili, abychom si řekli o tom, jestli nechat psy vrčet nebo nenechat, kdy a jak na to. Univerzální rada: nezakazujte svým psům vrčení. Ale vězte proč vrčí a předcházejte tomu. I hravé vrčení může přejít ve vyšším věku v solidní bitku. Takže radím přerušit vrčící hru (jak s pejskem, tak s člověkem) a příště raději najít jiný druh zábavy. Asunka a Darinka byly dnes spolu v jedné skupině. Výborně si obě hrály a skvěle fungovaly se všemi ostatními pejsky. Malou skupinku dnes vytvořili Janeček a Toníček (oba kastrovaní) a s nimi staronová kamarádka amstafka Bína a malá toy pudlička Besinka (háravka). Byla to první zkušenost s těmito pejsky po kastraci a prý výborné. Háravou Besinku nikdo neobtěžoval a všichni si společně hráli. Dokonce se uvolnila i Bínuška, která má poslední dobou nepříjemné zkušenosti s nezodpovědnými lidmi a jejich neposlušnými psy. Na otázku "co dělat, když přiběhne cizí pes a rovnou napadne toho mého a začne ho rvát?" jsem neměla moc odpovědí. Nejdůležitější je tomu předejít. Být už z dálky hrůzostašná pro přibíhajícího psa, pořádně na něj zahartusit, použít cokoliv, co má člověk v ruce, hůlku, deštník, tašku, pepřák a psa tím zkusit zastavit a útok odvrátit. Když už se to nepodaří, je každá rada drahá. Ale jestli to dáte, nechte svého psa být a útočníka chyťte pořádně za obojek a držte o život. Zakruťte ten obojek až útočníkovi uplně uberete dech. ... když budu zachraňovat sebe a svého psa a nikde nebude nikdo, kdo by mi pomohl, potom ten úkon asi budu muset dotáhnout až do konce.... ale to je teorie. Sama jsem to díky bohu nikdy nemusela udělat. Ale mám zprostředkované hned dvě zkušenosti. Naše pejskařka takhle bránila svého psa a zvládla to. Možná pro ty, kdo si to nedovedou ani představit, bude lepší radou nosit paralyzer. Dnes už stojí pár korun a věřím, že by dokázal opravdu zneškodnit. Je mi líto takové věci i psát, ale je to realita. Dnes skutečně spousta lidí vlastní silné psy, které neovládají. Začněte prosím tedy každý nejdříve sám u sebe a buďte odpovědní i ke svému okolí. Protože "svoboda jednoho končí přesně tam, kde začíná svoboda druhého." Výborná a zodpovědná dvojice Nico a Ashley. Oba by mohli být svému okolí poměrně nebezpeční, ale je vidět, že majitelky dbají na to, aby měly psy připnuté, když potkávají jiné psy a nebo se blíží ke skupině u aut. Nico poslouchá pěkně na přivolání, Ashley k tomu dopomáhej elektrický obojek :-D. Poslední plánovanou skupinkou byli naši kokříci Bondík a Apollo, ze kterých jsou nerozluční parťáci. S nimi jsem zkusila poslat reedgebačky Endynku a Adélku a na rozběhání nekonfliktního, ale dostatečně bláznivého Caspíka. Bohužel jsem u toho nebyla, ale tahle skupinka se mi rozdělila, protože se nějak nedařilo sžít s Caspim. Proto Caspík vyrazil s Endynkou a Adélkou. Skvěle si rozuměli. V 10 hodin přijel poprvé Albert, čtyřletý labrador. Musel chvíli počkat chudák sám, protože jeho parťačka Bunny se opozdila (i v tomto buďte ohleduplní, prakticky vždy na vás někdo čeká, tak přijíždějte včas). Potom to ale fungovalo výborně. Albert se moc těšil na pejsky a Bunny se mu moooc líbila. Aby měla skupinka trochu dynamiku, vyrazil s nimi i rychlopes Ammar. Kluci se k sobě chovali naprosto nekonfliktně. Albert se dvořil Bunnynce, možná až příliš. Byl z louky na poprvé rozrušený. Ale kdyby se tak choval vždycky a i k jiným fenám, rozhodně není od věci přemýšlet o kastraci. Pro psa samce to není příliš obtížný zákrok a zároveň s příjemnou změnou v chování vyřešíte s přibývajícím věkem pravděpodobné obtíže s prostatou. Fešák Nico vzal na prochajdu ještě Sofinku. Ale ještě než se ho Sofinka dočkala, procházela se s paničkou po louce sama.. během toho zabrouzdaly k milovanému Bondíkovi. Tam ovšem panička nezvládla Sofi udržet a ta okamžitě zpražila nebohého nezkušeného a vyděšeného Apolla. Apollo zřejmě štěkal na Sofi jako blázen, ale to ještě neznamená, že by to byla jeho chyba. On štěká z nezkušenosti a naší povinností je udržet psy kolem pod kontrolou. V případě Sofi prostě na vodítku. Sofi okamžitě vycítila slabost a zcela podle svého šla Apolla vyřešit. Sofi přesně pozná, okamžik, kdy není pod kontrolou a využije ho. Je prostě bystřejší, než panička. Tím nechci v žádném případě shazovat Helenku. Tak to rozhodně nemyslím. Paní Helenka je inteligentní žena mnoha zkušeností a schopností, jenom za extra temperamentní Sofinkou prostě "pokulhává v pozornosti". Takže občas (a pokaždé jinak) Sofi zdrhne a způsobí nepříjemnou škodu. Nejde to odnaučit. Jde tomu předcházet tím, že bude Sofince věnováno víc pozornosti. Potom lze ještě setkání se slabšími pejsky trénovat, ale to je až druhotná záležitost. Protože bez respektu k majiteli to prostě nebude nikdy fungovat. A teď ještě k Olince - paničce Apolla. Je potřeba, aby ses naučila Apolla bránit. V tomhle případě měl možná trochu lepší šanci na volno, mohl třeba utéci. Ale běžně to není doporučení, protože takový pejsek na útěku může vběhnout do ještě většího nebezpečí, než je Sofi (protože Sofi nekouše, jenom pořádně děsí). Druhá varianta je mít Apollka na vodítku a zabránit jinému psu, aby k němu přiběhl, tak jak jsem již psala na začátku článku. Nejhorší řešení je mít Apollka na flexivodítku, které je prostě na... Pes je na něm daleko, aby se dal účinně bránit a přitom připoutaný a nesvobodný. Majitel bojuje s flexinou tak poctivě, že nestačí bojovat s nastalou situací. Omlouvám se, jestli jsou moje postřehy někdy někomu nepříjemné, to určitě nedělám ráda, ale všichni se na louce učíme a tak občas musím popsat chyby a navrhnout řešení. Klidně se k tomu další louku vraťte a chtějte bližší vysvětlení nebo vyzkoušení. Proto jsem tam. Běhavá Ashley vzala na procházku po desáté našeho také nováčka Capitana. Ten si na Ashley nic nedovolil. Myslím, že vedle sebe takovou holku potřeboval. Je trochu nepochopitelný. Leckdy vyjde i s psím samcem, ale dnes byl nepříjemný i na štěňata (se kterými si minule hrál). Určitě by se mu dostalo na louce víc příležitostí na setkání, kdyby se naučil nosit náhubek. Jestli máte, tak ho příště vezměte s sebou. Najednou bylo 11 hodin a už tady byl i poslední dnešní přírůstek Roníček. Panička Lucka si Roníčka vzala jako dospěláka v Děčínském útulku. V první fázi (ve fázi překvapení :-D) ho seznámila s domácí krysařicí, se kterou Roník dodnes v pohodě vychází. Ale potom se Rony oklepal z letargie a začal řádit. Další seznamování s pejsky vypadalo beznadějně. Takže se musel nejdříve naučit nosit náhubek, aby nepředstavoval nebezpečí (i když ona taková rána od pitbula kovovým náhubkem není moc hittparáda :-D). Takže dnes přijeli naprosto spolehlivě bezpeční, a začali poznávat psí řeč. Roník kolem sebe viděl skupinku procházejících pejsků a choval se docela způsobně. Velmi pěkně vypadala jeho komunikace s Endynkou. Ta si udržovala bezpečnou vzdálenost a na návrhy o sblížení temně vrčela. Dokonce se od Rona otočila a ukázala mu sebevědomě záda a dala mu tak na jevo, že ji "šílený" pes vůbec nezajímá. Až když se uklidnil, znovu ho trochu vzala na milost. Nakonec pro něj bude asi tou pravou parťačkou. Po ní převzala výchovu Terrynka. Na začátku byla výborná. Krásně zpomalovala. Což je jasný signál "taky zpomal". A vypadalo to výborně. Ale potom dostala dvakrát ránu náhubkem a už se jí toli konejšit nechtělo a šupla do Roníka výchovnou dirku za ucho. Další kontakt už nebyl dostatečně klidný. Terrynka je prostě trochu dravější, než Rony potřebuje. Doufám, že jsem dnes nevynechala nic důležitého. Hlavně využívejte chvilky, kdy se vyprocházení psi vrátí, odložte si je chvíli do auta a zeptejte se na konkrétní problémy. Potom je můžeme i se psy zkoušet řešit. Odkládání psů do auta je chvíle, kdy by měli psi pochopit, že auto je domeček, ne vězení. Takže v něm chvíli spokojeně odpočívají a potom jdou zase ven. Pro lidi je to příležitost společně potlachat, nebo mě přijít vyzpovídat, jak kdo chce. Děkuji, že fotíte.
| Lenka | Marek | ostatní |
|
|
|
